13.05.2012
6
Jsou dny, kdy černota s východem nekončí.
Jak kdyby slunce, kotouč zlatý,
nechtělo na tebe se smáti.

Co je to, co tolik zebe?
Co je to, že neznám sebe?

Chuť probouzet se zvolna strácím.
Na hranici mezi radostí a smutkem.
Já bolestně se trmácím?

Dnes žiju, tělem svým se směji celá.
Zítra bych umírati chtěla.

Teď ne, však až to přijde.
Poutníkem v horách bych chtěla být.
Oslíka íá za přítele mít.
A v chatrči s ním, sama snít.
 14.05.2012 07:48
 DDD
dny, kdy černota s východem nekončí - tos pojmenovala hezky... vždycky jsem se těchhle období hrozně bál...
 13.05.2012 23:12
 Devils_PIMP
nechtělo na tebe se smáti X nechtěli by se smát
Já bolestně se trmácím? - to jábych klidně vybechal

Dnes žiju, tělem svým se směji celá.
Zítra bych umírati chtěla. X

Dnes žiju,
tělem svým se směji celá.
Zítra bych
umírati chtěla.

a tu poslední sloku /nejak se mi nelibi do kontextu i kdyz chapu jeji postoj/

Tak baseň je očividně pocitovka - velmi příjemně napsaná - jak říkám (a je to jen můj subjektivní názor) ta poslední sloka mitam překáží.
 13.05.2012 17:36
Jo...krásná...smutná nostalgie :)
 13.05.2012 16:40
 Dee
nádhera..
 13.05.2012 16:34
Tak to zírám, nevěděla jsem...(-:
 13.05.2012 16:29
... líbí se mi, líbí ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.