Jede, jede mrňousek

Jede, jede mrňousek,
už je to k němu jen kousek.
Jede, jede do dáli,
dává pozor, aby nenarazil do skály.
Jede, jede do dáli,
dává pozor, aby nenarazil do skály.
Přijde za mnou průvodčí,
řeknu mu, že jízdenku nemám,
a ani mu ji nedám,
tak mi píšťalku kolem krku obtočí.
Začne mě škrtit pevně,
ale naštěstí mizerně.
Nůžkami mu přestřihnu provázek,
zasypu spoustou otázek.
Proč mě škrtil?... A tak dál,
on se tomu jenom smál.
Odešel z vágonu pryč,
tak jsem si půjčil od záchodu klíč.
Jede, jede mrňousek,
už je to k němu jen kousek.
Jede, jede do dáli,
dává pozor, aby nenarazil do skály.
Jede, jede do dáli,
dává pozor, aby nenarazil do skály.
Větrové efekty jsem nastavil,
v tom však vlak prudce zastavil.
Proletěl jsem zdí,
doletěl k průvodčímu, který tvrdě bdí.
On už mě měl vážně dost,
vyhrožoval, že mi zlomí kost,
vlak se rozjel, ale spadl na nás most.
Vlak do vzduchu vyletěl,
naštěstí k nám sanitka brzy přijela a vrtulník přiletěl.
Přibuzní vůbec netruchlili,
protože to všichni přežili.
Děti si krátce na to mohli už jít hrát na hřiště
a s průvodčím se možná uvidíme příště.
Jede, jede Mrňousek,
už je to k němu jen kousek.
Bohužel na něj spadl most,
ale přežil a neměl zlomenou ani jednu kost.
Bohužel na něj spadl most,
ale přežil a neměl zlomenou ani jednu kost.