SEVERSKÁ LÁSKA

To není odpuštění, to je zapomnění.
Nejdřív je třeba obrousit hrany,
zamlžit ten jasný pocit chomutovskou inverzí.
Vdechnout a nekašlat.
Nemyslet na včera spolknutou Rubikovu kostku,
barvy nebarvy.
Netrápit se tím,
že nejsou seřazené.
Že žlutá je furt vedle červený.
Že na modrou vidím, ale nedosáhnu.
Že zelená je zelená.
Přetočím mozek nazpět,
rychlost 4,
rychlost 8,
rychlost 16… to stačí,
ať se všechno nevytratí.
A jsem zas tam, omlouvám se za krev,
čistím postel, co ani není moje.
Není ani tvoje.
Není to postelí.
Čistím, zatímco osaměle klečím na obětišti.