Vlak, dusot kolejí a venku tma bez nebe,
okna jak sluneční brýle nedovolí nahlédnout,
jen odraz mé tváře ve skle porodil mi dvojče.
Lístek je zpáteční, již nikdy nepřespím.
Tam někde v dolech zpívají mrtvé lesy a vesnice,
bagry tak pokrývají baladou o snech vlčích,
nežli ráno zas, padne na všechno kabát prachu
a jen břízy, bíločerní upíři, vysají náš smog.
K batohu schoulím se, sevřu ho pevně,
jak tělo žijící, k spánku nachystané,
občas tak v takovém intimním objetí
nevnímám minuty a nevystoupím včas.
okna jak sluneční brýle nedovolí nahlédnout,
jen odraz mé tváře ve skle porodil mi dvojče.
Lístek je zpáteční, již nikdy nepřespím.
Tam někde v dolech zpívají mrtvé lesy a vesnice,
bagry tak pokrývají baladou o snech vlčích,
nežli ráno zas, padne na všechno kabát prachu
a jen břízy, bíločerní upíři, vysají náš smog.
K batohu schoulím se, sevřu ho pevně,
jak tělo žijící, k spánku nachystané,
občas tak v takovém intimním objetí
nevnímám minuty a nevystoupím včas.
23.04.2012 10:40
Devils_PIMP
Je smutná - tak ji cítím já - trochu kulhá ale co - líbí :)
23.04.2012 08:38
ester
Líbí se mi; poznávám krajinu dolů a elektráren pod Krušnými horami i její spící (nebo možná stále živou) minulost.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.