Jsem nádoba, co vyhnilo jí nitro.
Jsem zoufalství nezrozené in vitro.
Jsem křehčená, jsem esence všech slabých.
Ač zlomená tak přeci věřila bych...
Dál v zázraky a v sílu tvých dvou světel.
V tvá ramena i v nenadějný jetel,
co počtem šťastných lístků je silně pod míru.
Leč víra má dnes mizí, jsem žertem vesmíru.
A sudičky se baví a já už nevěřím,
že mečem z papundeklu jim kruhy rozčeřím.
Jsem zoufalství nezrozené in vitro.
Jsem křehčená, jsem esence všech slabých.
Ač zlomená tak přeci věřila bych...
Dál v zázraky a v sílu tvých dvou světel.
V tvá ramena i v nenadějný jetel,
co počtem šťastných lístků je silně pod míru.
Leč víra má dnes mizí, jsem žertem vesmíru.
A sudičky se baví a já už nevěřím,
že mečem z papundeklu jim kruhy rozčeřím.
19.04.2012 08:55
DDD: Díky...když jsem spokojená, tak na mne většinou múzy kašlou :) tak proto sporadicky...
19.04.2012 08:06
Moc pěkná. Škoda, že se tady tvoje básničky objevují jen sporadicky. Rád je čtu :-)
19.04.2012 07:31
jsem křehčená...to se mi moc líbí... taky si občas připadám křehčená, někdy i násilně :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.