 06.01.2012 7 748(22) 0 |
Mé noční můry jsou tu s námi.
V paneláku, kde plesniví stěny.
V jedna jedna, kde není kam dát gumovky.
Se psem, co mě miluje.
S mužem, kterého miluju já.
Maluju si budoucnost bez jejich přízraku.
Ale DNA byla vždycky svině.
V paneláku, kde plesniví stěny.
V jedna jedna, kde není kam dát gumovky.
Se psem, co mě miluje.
S mužem, kterého miluju já.
Maluju si budoucnost bez jejich přízraku.
Ale DNA byla vždycky svině.
20.01.2012 - 22:58Jo je dobrá, ale né tak jako jiné tvoje. Ta zmínka o DNA je tam tak nějak bezprizorně. Jako odpověď na zapomenutý nevznesený dotaz. Ale ten obraz, který to vykresluje je čistě zřetelný.
10.01.2012 - 08:25no - tak ta je opravdu dost dobrá... taková drsně upřímně pravdivá, řekl bych :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Biologické makromolekuly mých nočních můr... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Papundeklové fluidum...
Předchozí dílo autora : Čecháčkovské sbohem...
