 27.03.2012 8 1210(22) 0 |
Byla jedna krásná zem,
možná támhle za lesem.
Vidím to v albumu, jsem malá holčička.
Copatá, okatá, maličká.
Jsem sladká, všemi milovaná,
sedávám na vysoké židli.
Kde vlastně teď to dítko bydlí?
Otvírám starou branku do zahrady.
Ukrývá milión vzpomínek.
Je v nich slunce, řeka, kytičky.
Jsou v nich prázdniny u babičky.
První láska, prstýnek z pampelišky.
Tajná přáníčka, padající hvězdička.
To vše za brankou nacházím,
slunce září, ptáčci zpívají,
proháníme se po loukách,
nikdo se s ničím netají.
Ta zem tu byla, musela tu být.
Nenajdu ji a nemám žádný klid.
Zmizela zahrada, není ani dítě.
Stýská se mi po té holčičce,
schovávám ji ve svém srdci,
stýská se mi po její babičce.
Svou dobu už si odžila,
bez ní bych já tu nebyla.
Už je tedy nehledám.
Žiju teď a tady,
ale ty vzpomínky nikdy nepustím z hlavy.
I ty tu krásnou zemi znáš, vzpomínky své na ni máš,
zestárly doběla.
Hýčkej také to dítě, však ho dobře znáš,
v srdíčku ho stále máš.
možná támhle za lesem.
Vidím to v albumu, jsem malá holčička.
Copatá, okatá, maličká.
Jsem sladká, všemi milovaná,
sedávám na vysoké židli.
Kde vlastně teď to dítko bydlí?
Otvírám starou branku do zahrady.
Ukrývá milión vzpomínek.
Je v nich slunce, řeka, kytičky.
Jsou v nich prázdniny u babičky.
První láska, prstýnek z pampelišky.
Tajná přáníčka, padající hvězdička.
To vše za brankou nacházím,
slunce září, ptáčci zpívají,
proháníme se po loukách,
nikdo se s ničím netají.
Ta zem tu byla, musela tu být.
Nenajdu ji a nemám žádný klid.
Zmizela zahrada, není ani dítě.
Stýská se mi po té holčičce,
schovávám ji ve svém srdci,
stýská se mi po její babičce.
Svou dobu už si odžila,
bez ní bych já tu nebyla.
Už je tedy nehledám.
Žiju teď a tady,
ale ty vzpomínky nikdy nepustím z hlavy.
I ty tu krásnou zemi znáš, vzpomínky své na ni máš,
zestárly doběla.
Hýčkej také to dítě, však ho dobře znáš,
v srdíčku ho stále máš.
28.10.2023 - 13:37Moc pěkná,vzpominky ožijí vnich hlasy vůně.
Ano kazda čast života je nese sebou
Ano kazda čast života je nese sebou
19.09.2014 - 17:11Yana: nevím, z čeho pramení Tvůj pocit, že je napsaná dost hrozně.. :) ač jsou pro mě poslední dvě sloky poněkud těžší, stále z ní mám pocit, že je tak příjemně hravá a srozumitelná.. krásně nostalgická.. a to se mi na ní líbí..
18.09.2014 - 23:08Amelie M.: dík, no napsaná mi teď přijde dost hrozně, ale vyvolává hezké vzpomínky a možná jsou v ní hezká místečka
18.09.2014 - 18:52Moc pěkně podaná.. zasnila jsem se a vrátila v čase zpátky do kouzelné země..
30.03.2012 - 15:11Jů, nevím proč, ale nějak se mi u toho začaly vybavovat Renoirovy obrazy (to asi ta holčička na té židli) :-)
29.03.2012 - 22:32D_P
My rozdílní jsme tak stejní :)
27.03.2012 - 17:01Sebrala jsi mi námět, vlastně nesebrala... báseň už je napsaná...jen jsem nevěděla, kdy jí poslat na Psance..také o dětství...trošku jinačí, však naivně a mile taronovská :)) tak ji pošlu zítra....
Tvá báseň je úžasná, vzpomínková...na ty krásné chvíle dětství....jo.jo...nostalgie, pro mně stará známá .....díky...
Tvá báseň je úžasná, vzpomínková...na ty krásné chvíle dětství....jo.jo...nostalgie, pro mně stará známá .....díky...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zem dětství : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nahoru, dolů, křížem, krážem
Předchozí dílo autora : Zakázaná láska
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
