Zem dětství

Byla jedna krásná zem,
možná támhle za lesem.
Vidím to v albumu, jsem malá holčička.
Copatá, okatá, maličká.
Jsem sladká, všemi milovaná,
sedávám na vysoké židli.
Kde vlastně teď to dítko bydlí?

Otvírám starou branku do zahrady.
Ukrývá milión vzpomínek.
Je v nich slunce, řeka, kytičky.
Jsou v nich prázdniny u babičky.
První láska, prstýnek z pampelišky.
Tajná přáníčka, padající hvězdička.

To vše za brankou nacházím,
slunce září, ptáčci zpívají,
proháníme se po loukách,
nikdo se s ničím netají.

Ta zem tu byla, musela tu být.
Nenajdu ji a nemám žádný klid.
Zmizela zahrada, není ani dítě.
Stýská se mi po té holčičce,
schovávám ji ve svém srdci,
stýská se mi po její babičce.
Svou dobu už si odžila,
bez ní bych já tu nebyla.
Už je tedy nehledám.
Žiju teď a tady,
ale ty vzpomínky nikdy nepustím z hlavy.

I ty tu krásnou zemi znáš, vzpomínky své na ni máš,
zestárly doběla.
Hýčkej také to dítě, však ho dobře znáš,
v srdíčku ho stále máš.