Nahoru, dolů, křížem, krážem

Nevadí mi když jsem doma sama,
do jiné dimenze je to brána.
Potkávám Beethovena, Remarqua, Queeny,
neděsí mě našich předků stíny
a nepropadám ve zbytečné splíny.

A navíc všude vnímám tebe,
otisky ulpěly na každém kusu,
jako bys všemu vtiskl pusu.
Vnitřek krbu plameny olizují,
že nikdy nic neskončí slibují.

Pak realita dostaví se,
nastoupí ve své celé kráse.
Prolínáme se tu spolu,
jednou nahoru pak dolů.

Léty sehrané kvarteto
a přes všechno šlape to.
Psi a kočky žijí tu s námi,
myslí si, že jsou naši páni.