Pohni se!

Válím se v posteli,
přemýšlím nad námi.
Nad naším budoucnem,
vzkazy a romány.
Proč svázání, tak bolí?

Chci pryč z toho řetězu,
jak mrtvola se vleču.
Po chodbách našim začátků,
proč tak snadno se svezu?

Děláš že nevidíš..
směješ se, skotačíš.
Přitom sleduješ mě bedlivě,
proč děláš, že jsi v tom nevinně?

Stejně přijde den,
kdy promluvíme spolu znovu.
Ať je to teď či za půl roku,
vím.. že jednou budeme zase spolu.



..To víš.. zanechal jsi tu velkou stopu..