přidáno 04.04.2012
hodnoceno 3
čteno 1315(7)
posláno 0
Stojíš v botech,
na kterých padám hnedle,
jako když padne tučná jedle.
Na zem plné bolesti,
tvrdá, šedá.. fuj na ní!

kopec dolů - bum!

Kolena krvavá,
tvůj smích a těžká váha.
zvedání nesnadné,
snad brzy to pomine.

Nohy už necítím,
ty si jedeš vesele,
však vrátí se ti to brzy!
Ty tvoje řeči posměšné.

Už cítím konec!
Sláva!
Hurá!
Už sundávám ty obvazy!

Radostně, jak dítě, které vidí čokoládku.

Ano.. ,,Už nikdy do těchto bot ďábla nevlezu!''

A letíte do kouta.




Prokleté kolečkové brusle!!!!
přidáno 02.03.2025 - 21:04
? Ha. Ta pointa mě dostala
přidáno 04.04.2012 - 20:46
prokleté! taky si myslím... Realistická básnička :)
přidáno 04.04.2012 - 17:39
Směji se...výborná :))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Točící se smrt : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Viremie
Předchozí dílo autora : Pohni se!

» narozeniny
zajem [16], nebezpecny [15], Nevim7 [9]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming