VŠ život

Mrtvé tváře do prázdna hledí,
na tvrdých židlích dlouho sedí.
Jejich těla ztuhlá jsou,
přejí si, ať domů jdou.

Od rána moudra poslouchají,
ani slovo nechápají.
I přesto falešný úsměv na tváři,
až doma upřímně se rozzáří.

Profesoři diktují zákony a vzorce,
usilují o to, mít z nás borce.
Počítáme příklady jak diví,
každý na ně hloupě civí.

A otázku "Máte dotaz?"
Nebereme vůbec v potaz.
Všichni raděj úpěnlivě mlčí,
nikdo z nás nos nevystrčí.

Těžký život vysokoškoláka,
večírky a bary, to ho láká.
Místo toho v knihách leží,
na složení zkoušky mu záleží.