28.02.2012
5
1812 (14)
0
Ještě jednou zahraj
na strunu mé rozkoše,
já uvnitř se budu chvět
jako křídlo raněného motýla,

když v zoufalství se semknou
naše těla s potemnělou myslí.
- Ach, jen si pomysli..! -
- Ach, ne! Ne, teď nemysli

a zůstaň mým hříchem! -
V posledním záchvěvu zaleskne se
prsten znějící kostelními zvony

a jen plamen mých tváří
protkne šero, když doteky tvých očí
obejmou mou nahotu.
 09.04.2012 19:05
Krásný jemný
 29.02.2012 12:02
 DDD
Krásná... ...nebudu rušit dalším řečněním :-)
 28.02.2012 22:28
Mockrát vám děkuji. Abych byla upřímná, tak jsem na ty dva roky odložila tužku a měla jsem celkem obavy po té době něco uveřejňovat :-)
 28.02.2012 22:16
Hm...čoveče chtěla jsem se na tvůj profil podívat lupou a nic moc tam není....jen skromnost, po dvou letech a tak krásná báseň...dobrý :)
 28.02.2012 22:11
 D_P
Po dvou letech jsi sebrala odvahu nám předvést - a já tě chválím

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.