blázen! a tak naivní..

Nezávidím peníze ani to,jaký kdo má svaly,
nebere mě úspěch ani nechci být nikdo slavný.
Chci jen jedno,aby existovalo srdce co po mém touží,
pro koho bych existovala JÁ a nebyla jako zboží.

A tak hledám,chodím,bloudím,toužím a jsem,
jsem snad úplně všude i na nebi oblakem.
Kam přišla má odvaha a co vlastně se děje,
proč každý se mému přání vždycky směje?

Smějí se snad tomu,že chci pořád hledat,
že chci pro něj dýchat a ničeho se nebát?
Zapomínat s ním na rány,nedávat na žádný rady,
nemyslet na rány,upřednostnit jen samé klady.

Sama v sobě se s tím přáním peru,
vnímám bolest způsobenou bez úderu.
Asi nemá cenu věřit a hledat pravý city a lásku,
žijeme v době kdy peníze nám nalepují na oči pásku.