Host

HOST

Žiju tu sám mnoho let,
však za mžik se to změní,
on nenechá mě otálet,
-přichází to chvění.

Mám v sobě malé kyvadlo,
tam a zase zpátky,
má mysl v duši mé jak plavidlo,
jistě uzřím oči vlastní matky.

Vzpomínám na dětské dny,
jak byly plné radosti,
na společné hry,
na úsměvy hojnosti.

Brzy to však skončilo,
ten bídák nás zradil.
Já spatřil srdce matčino,
jak nůž jí do něj vrazil.

Z lásky nenávist
a z ní vražda.
Čekal jsem na nový list,
ale přišla jenom hanba.

A poté samota…

Sedím teď u okna
a vidím ho přicházet.
Toho dávného fantoma,
mám času sotva na vlásek.

Vidím, jak létají ptáci,
nad nimi skvostné mraky.
A na zemi my – směšní žebráci,
a pod námi našich těl vraky.

Tam i můj koráb spočine,
už není tomu daleko.
Jen jednou ještě oči mé
uzří to zdejší daleko.

Čas se zastavil,
sepnul jsem ruce své
a srdce teď odhalil,
již není pouze mé.


Věřím, že tam sám nebudu,
že potkám všechny zas,
že na loďku usednu,
až uslyším ten hlas.

A hle…

Čekání bylo dost,
rozběhl se zase čas.
A přišel vzácný host,
on mé duši nese vzkaz.