|
bla bla bla.. a zase ta láska..
 01.02.2012 20 932(19) 0 |
Do dlaně cestičku k lásce,
vtiskl's mi v trnité krásce.
Mé prsty tančily okolo trnů,
jako tančí noci kolem dnů.
Pohlazením pluly podél listů
jako vzduchem pohyby artistů.
Cestou ladně bloudily,
než cílovou pásku dobyly.
Tam ukryta dvě slova potají,
co jindy tvá ústa šeptají,
dvě slova co tvoří větu,
našla jsem v rudém květu.
V květu jsem našla lásku tvou
jen pro mě navždy schovanou.
vtiskl's mi v trnité krásce.
Mé prsty tančily okolo trnů,
jako tančí noci kolem dnů.
Pohlazením pluly podél listů
jako vzduchem pohyby artistů.
Cestou ladně bloudily,
než cílovou pásku dobyly.
Tam ukryta dvě slova potají,
co jindy tvá ústa šeptají,
dvě slova co tvoří větu,
našla jsem v rudém květu.
V květu jsem našla lásku tvou
jen pro mě navždy schovanou.
03.02.2012 - 23:15bla bla bla ... a furt tu bude My Dear Dee .... už je to tak .. a furt budeš o ní psát ... a my číst ... tak piš ... blabla....
01.02.2012 - 17:58Nádherná :-) Líbí se mi, jak dokážeš upřímně a přitom lehce vtisknout city do slov, krásně se to čte :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Růže : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O dnešních uších
Předchozí dílo autora : Po kolejích
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
kayla» narozeniny
Pleurant-Princesse [13], Tenebris [12], prostě.nic [12], Stratos76 [7], ,,writer" [6], Ginnare [6], malby [4], immo002 [2], nettvor [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
