Po kolejích

Tou cestou míjím vzpomínky,
teď z domků jsou jen kamínky.
Za to však z kamenů nové domy
a v lesích vyrostly další stromy.

Každá z mých cest mi vrací chvíle,
kdy kolem mě padaly vločky bílé.
A chvíle, kdy vločky zeleň střídala,
tu ráno pak rosa v náručí chovala.

S každou další cestou si vzpomínám,
jak ráda jsem mávala květinám.
Jak si zajíci hupkali po poli,
na děti jak jsme houkali v údolí.

Na té cestě potkávám minulost,
a pořád té cesty nemám dost.
Domy se staví a stromy rostou
a já stále jezdím stejnou cestou.

Na cestě potkávám staré známé,
ale nikdo netuší, že se známe.
Tak mě ta cesta dává znamení,
nejen krajina se časem pozmění.