Smrt růže

Povadlá jako klam
vstříc modrým oblohám
s pýchou v květu
a s trnem jak šíp

S výsměchem k světu
a zašlému létu
jenž odválo plátky
okvětní

Leží je mrtvá
nebo jen spí?
Přes sebe nosila
závoj z pavučin

Ten závoj spadnul
když její květ zvadnul
jen tak nové poupě
vyraší.