Obliviscium II.

II.
Utíkal nocí a mezi domy viděl záblesky světla. Štěkot samopalu se mísil s nářkem. Měl nějaký úkol, nevěl jaký, nezáleželo na tom. Jeho jedinou tohou bylo proběhnout, musel doručit naléhavou zprávu, když ji nedoručí bude to katastrofa. řítil se tenkou uličkou a domi e k sobě tiskly stále blíž a blíž, protáhl se skulinou a před ním se vinořilo bitevní pole v celé své hrůze. Mezi rozvalinami domů se kouřilo z míst, kde možná ještě pred chvílí klidně oddechovali spící lidé.Rozeběhl se po kraji, ale světla strážníchvěží jej oslepila, povyk a křik...
...se ztrácely v dáli, Steve mžoural do sluníčka, které vykukovalo zpoza korun borovic. Bylo mu už o poznání lépe a tak si rozdělal balíšek sucharů, které snědl a zapil doušky vody z polní lahve. Přemýšlel nad svým snem, nebyla to ta jeho minulost? V batohu kromě jiného našel digitální hodinky s malým kompasem. Uvědomil si, že s takovými věcmi dobře umí a brzy se zorientoval i podle malého atlasu. V něm, jak zjistil, měl vyznačené místo, kde přesně je. Si čtyři kilometry severně od Rokytnice nad jizerou a dva východně od Harrachova.
Sbalil ještě celtu. Batoh byl pohodlný a v pohorkách se mu dobře šlo. Nejdříve chtěl jít přímo, skrz les do prudkého kopce a vyhnout se tak všem a všemu, čemu teď příliš nerozumněl. taková cesta byla všek velice namáhavá a tk se brzy napojil na jednu lesní cestu, po které došel po vrstevnici až na rozcestník. Chvíli odpočíval pod velkou, z jedné strany trochu opálenou dřevěnou sochou velkého fousatého muže. Dříve to zdřejmně bylo nějaké útočiště, kromě odpadků tu byly i zbytky malého jednoduchého srubu. Neslyšel žádné jedniného zvuku, kter by jej nějak strašil. V trávě vyhrávali cvrčci a vše sezdálo být v nejlepším pořádku. Podle jeho digitálních hodinek už bylo půl páté odpoledne 8. července. Ještě jednou pohlédl na opuštěný srub a vydal se úžlabím dolů z kopce na druhou stranu, kde tušil Rokytnici. Opuštěných a rozbitých domů uviděl už víc a pomalu se mu naskytoval výhled do údolí. Na louce zarostlé bodláčím zpozoroval mezi šípky srnky.
Na tu dálku nebyl sto přesně rozeznat jasné kontury, ale bylo nad míru jasné, že Rokytnice asi není žádné velké město, přestože jím v minulosti asi byla.
Pokračoval pěšinou vyšlapanou od zvěře a sestupoval z kopce. Po stranách louky se vzpínaly staré smrky. Prošel kolem nefunkční stanice lanovky po rozbité kamenné cestě scházel stále níž a níž. Některé domy vypadali lépe než jiné ale všechny měli společnou svou opuštěnost. Připadal si jako poslední člověk na světě.
Les zcela ustoupil a kamenitá cesta se změnila na úzkou zaroůstající asfaltovou silnici. Na parkovištích stála dávno zapomenutá auta, rezatá a některá už porůstal i mech. Steve si vše prohlížel jako turista, ve vzduchu bylo ale cíti napětí, jako kdyby ho už dávno někdo pozoroval a teď čekal jen na vhodnou chvíli. Jeho nervozita stoupala, stále se rozhlížel až to nevydržel a vytáhl si nůž. Schoval si jej čepelí do rukávu a celou pravou ruku skryl do kapsy
Přešel po okraji zchátralého můstku a stanul na náměstí. Čekal tu někoho, nejspíše onoho tajemného Danielse. Nastražil sluch, ale slyšel jen vrzání a nějakých vrat. Rozhlížel se. Ve vybledlých barvách hlásali nápisy kdysy slavné obchody, půjčovny a služby. SPORT, BAZAR, Půjčovna SKI, TESCO. Otáčel se, až stanul tak jako dříve.
"Haló!" Zavolal, ale nadarmo, odpovědí mu byla jen daleká ozvěna a šustění listů v korunách neudržovaných stromů. Nahlédl do postranní uličky a zahlédl nápadně zachovalý štít s nápisem Jack Daniel's whisky.
Rozhlédl se, jako by snad byl celou tu dobu sledován. Prošel pod štítem a zkusil otevřít dveře. Horké letní odpoledne bylo to tam a rád by někde v teple přespal. Jediným důvodem, že mu nebyla zima tuhle noc bylo ono podivné delirium, nebo si to jen nepamatoval, jako skoro nic. Hned za dveřmi se svažovali schody vedoucí do tmavé uličky. Po obou stranách byly dveře označené cedulkami s čísly a velice nápadnými písmeny. Na jednich bylo JD - Jack Daniel's pomyslil si a otevčel těžké dveře. Jeho zrak si přivikal přítmí. Byla to malá útulná komůrka bez oken a s malými kamínky uprostřed. V rohu stál stoleček s přenosným rádiem a petrolejovou lampou, vedle něj prosezené křeslo a pohovka. Někdo tu určitě žil, o tom nebylo pochyb. Steve se otočil k odchodu, cítil tady špatnost, on byl narušitel a nechtěl tu někoho překvapit. vyšel ze dveří do chodbičky a ohlédl se k východu.
Nědkdo byl rychlejší, obyvatel stál ve vchodě a proti venkovnímu světlu bylo možné rozaznat jen jeho mohutnou postavu. "Hni se a zastřilím tě!" Padla jasná výhružka. Steve se zastavil, ani se nehl, ale jeho myls pracovala na plné obrátky. "Co tu hledáš, a mluv nebo už nebudeš mít čim." Každé slovo znělo jako hrom. Steve si všiml hlavně brokovnice v obrových rukou. "Nebolí vás zuby?" Řekl tiše, skoro neslyšně. Ale obr mu rozumněl, bez jediného hnutí odpověděl "Zubař přijede v úterý."