Senná

Takhle pozdě je brzo do domova se vzdalovat.
Nech mě prsty modrou barvou po těle Ti malovat
spirály a kroužky, nepřeberný touhy,
příběhy o nocích, co až do rána jsou dlouhý.

Mý múzy jsou čůzy a rády, že Tě znají.
Neví proč to dělají, sena z Tvý duše se nají...
Krokodýli v obilí už nás dávno proklínají,
tak jako v mracích hořící ptáci gravitaci popírají.

Zamkneme se.
...a pak budeme klouzat jeden po druhém.