 09.02.2011 3 1664(16) 0 |
Kulaté slzy v šikmých očích
brázdy v bílé tváři
bolest
ohnutých zad
v blátě rýžových políček
Dlouhé bílé čáry křídel
božského větru
děti
určené zemřít
ku císařově odkazu a cti
Krev vycházejícího slunce
na uniformě letce
orla
pána mraků
letícího střemhlav k zemi
Nehrdinský návrat domů
dvě milující
oči
krásné a tmavé
vybledlé noční touhou
První nádherné milování
znovu prolitá krev
láskou
zapomenutá nenávist
v náručí milované Nyoko
Šedozelená hladina moře
v letní bouři
září
jako tygří oči
v džungli propletených těl
brázdy v bílé tváři
bolest
ohnutých zad
v blátě rýžových políček
Dlouhé bílé čáry křídel
božského větru
děti
určené zemřít
ku císařově odkazu a cti
Krev vycházejícího slunce
na uniformě letce
orla
pána mraků
letícího střemhlav k zemi
Nehrdinský návrat domů
dvě milující
oči
krásné a tmavé
vybledlé noční touhou
První nádherné milování
znovu prolitá krev
láskou
zapomenutá nenávist
v náručí milované Nyoko
Šedozelená hladina moře
v letní bouři
září
jako tygří oči
v džungli propletených těl
06.03.2012 - 09:40Cvokhauz
Jo, kamikaze měli smutný osud...
Zajímavé-líbilo se mi.
Zajímavé-líbilo se mi.
27.01.2012 - 13:07D_P
jistě to má něco svoje - leč se mi to moc dobře nečetlo - promiň něco tomu chybí :(
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Božský vítr : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Anděl
Předchozí dílo autora : Stalker
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lipš [18], yayadreamer [13], Hass [13], Vejunka [12], Král Slova Kuba [12], Tyna Mayerová [12], Užmoc [10], Flammarino [6], Emilius [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
