Všem mým bláznům

Žijí v nocích světel,
šílí ve dnech splínu,
sní v knihkupectvích,
diskutují při cestách tramvajemi.

Toužím odjet do krajin sněhu,
cestovat do Paříže,
milovat se se ženou,
poznat Prevérta.

Běží mezi tulipány,
tvoří v kavárnách,
radují se mezi hvězdy,
tančí v kabaretech.

Krásná fotografka,
neuchopitelná baletka,
křehká kometa,
letící „Apokalypsa“.

Zapomínají na pasy,
jsou černými pasažéry.
Hrají hru na poutníka s lehkým srdcem,
jen pero a levandulový pyl.

Slavím příchod jara,
moje inspirace (ne)návratně roztála,
pojedu vlakem
od nikud nikam.

Putují světem s kovbojskými klobouky,
píší na novinový papír,
mluví s růžemi,
zpívají stromům.

Pojď se mnou,
žádní koně,
žádné trny,
žádná půda.

Létali v oblacích
a ubližovali těm pozemským bytostem.
Stavěli se jim čelem
a oni je pořezali vlastními slovy.


Krásní naivní blázni ….



Máme právo tu teď být?
Nezničí nás?
Nejsme pošetilí?
Máme právo zapomínat na realitu?

… odpusťte…