Umělkyně

I když ti jen naslouchám
a někdy oplácím nevděkem
protože touhám podléhám
jsem díky tobě lepším člověkem

těším se na tvé lekce
z umění života
nejde mi to lehce
ale pryč je má samota

jsi mojí páteří
držíš mě vzpřímeně
možná tvé uši nevěří
jak rád tě mám šíleně

ničí mě vědomí
jak se mi vzdaluješ
a s odloučením
možná tiše flirtuješ

jak ve scéně z bijáku
vidím tě za sklem vlaku
přepadá mě beznaděj
asi tuším proč

nemávej

skoč…