|
Nikdy jsem si nemyslel, že do této sekce budu muset psát. Člověk míní a život mění.
 13.11.2010 2 1773(13) 0 |
Nejsem na konci
snad ani uprostřed
přesto knot na svíci
může brzy dohořet
někdy si smrt vybere
člověka co je mlád
a vůbec ji nesere
že měl život rád
tak tu stojím na hraně
smutně
zklamaně
i nasraně
stojím si tu sám
bez lásky a bez závazků
a slečna zubatá
zve mě na procházku
živote, nebuď svině
neutahuj mi smyčku
a ještě nenuť mě
sfouknout si svíčku
snad ani uprostřed
přesto knot na svíci
může brzy dohořet
někdy si smrt vybere
člověka co je mlád
a vůbec ji nesere
že měl život rád
tak tu stojím na hraně
smutně
zklamaně
i nasraně
stojím si tu sám
bez lásky a bez závazků
a slečna zubatá
zve mě na procházku
živote, nebuď svině
neutahuj mi smyčku
a ještě nenuť mě
sfouknout si svíčku
13.11.2010 - 22:21zní to dost ... reálně ... ale svíčku rozhodně nesfoukávej sám ... každý máme tu svou, každý jinak vysokou ... a až "tam nahoru" nás pozvou, prostě dohoří ...a začne hořet jiná ... v tý chvíli bude i na rovníku - zima ... pokud je to o Tobě, pak - drž se a nevzdávej, nikdy nevíš ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na hraně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Umělkyně
Předchozí dílo autora : Na čem mi záleží
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Gwendory [13], ahajecek [13], V. Student [7], smileviki [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
