Umělkyně
I když ti jen naslouchám
a někdy oplácím nevděkem
protože touhám podléhám
jsem díky tobě lepším člověkem
těším se na tvé lekce
z umění života
nejde mi to lehce
ale pryč je má samota
jsi mojí páteří
držíš mě vzpřímeně
možná tvé uši nevěří
jak rád tě mám šíleně
ničí mě vědomí
jak se mi vzdaluješ
a s odloučením
možná tiše flirtuješ
jak ve scéně z bijáku
vidím tě za sklem vlaku
přepadá mě beznaděj
asi tuším proč
nemávej
skoč…