Jenom dvě slova...

.
Prsty v euforii
hladím naše předtuchy sedící na tvářích
rozmazaných hvězd
.
Jako něco velikého rosteš tam v srdci,
a zamykáš se mi do
barevných stužek stydlivých náznaků
.
Motýli opilí tvojí přítomností
vlétli do skleničky
- chtějí zoufale schovávat se mi pod polštář
a mé sny rozplakala depeše štěstí
od těch tvých
- schovaných pod peřinou
.
V láskou tak moc nevyužitých rukách
Máčkám to zbylé volné prázdno
V jednu malinkatou papírovou kuličku naděje,
Co stejně za chvilku zahodím
…kvůli tvému úsměvu
.
***
.
Ráno…
Poblázněná holka mezi ulicemi utíká na autobus…
.
Nikdo už netuší,
že v melancholii rozpouštějící se městské mlhy
našla na cihlové zdi
ten kýčovitý odraz obou srdcí:
.
„Miluji tě“
.
.
.