Kdo ví...

Podzim usnul, zima už se vznáší v oblacích
Je mi chladno, nejen z chvil uvnitř sebe
Jsme vzdálení... zamrzám, přitom Tě mám v sobě...
Ležíš tam sama a já tady ležím sám, někdy to tak bývá...

Snažím se brouzdat ve vzpomínkách
... oživlý obláček kouře, pár chvil na lavičce, pršelo vzpomínáš?
Počkáme co napíše Pán příběhú na další stranu?
Víš mám Tě pod kúží... Vím, jsi ze mě zmatená...

Jsem ten kluk bez zázemí , bez pravidel, nejsem ten z kritérií
Ty jsi máma úžasná, někdy nevyrovnaná, jindy báječná
Poslední dobou mlčíme, není do smíchu, hledáme slova...
Je chvíle osudu, obstojíme, nebo se cesty prachem zavanou...

Kdo ví?