Já a deštník

Jsem holka z deštníkem
Kapka na parapet dopadá
Dešt město opět omývá
K oknu přistoupím jen.
Všude šedá
Po fialovém dědiníku sháním

Už zase prší
Opět koukám ven,
Avšak pestrý svět tam
Už mě fialová neláká
Najednou po šedé vůli mám

Proč za každou cenu od lidí lišit se mám?
Co z toho mám?
Asi neumí běžná být,
To můj deštník dobře ví
Jsme dvojka nerozlučná
Pro každou chvilku jiná

Radši at zvláštní jsme
Než jak tupé ovce se stádem jí
Ne tohle nám dvoum nevoním
Čekám až zaprší, at
Svět nás dvou zase ozvláštní
Ne stojíme o podobnost
Radší budem svý
Klidně se ti to může zdát zvláštní