Nikdy jiná, nikdy stejná

Nikdy jiná
nikdy stejná
a pořád jsem to já
Ta malá
hloupá
zamilovaná

Nikdy smutná
nikdy šťastná
a pořád jsem to já
ta malá
sama
ukňouraná

Rozbitá tvář
v krabičce střepy
bez lží
bez tebe
a naděje v nebi

Ztrácejíc víru
a hledajíc cestu
láska umírajíc v tichu
…
…

/Proč nesmyješ tíhu prachu ze srdce?/

Možná zítra
najdeš odpověď v omylech

/…a možná taky ne/

Všechno zapadlo pod sněhem
i radostný den
Podplacené slunce
nepomůže zkorumpovanému srdci





(Stejně ať se budu snažit jakkoli, už to nedopadne dobře. Chci tě přestat milovat, chci to dokázat stejně jako ty, chci být šťastná jako ty, chci zapomenout na ty společný roky jako ty, chci věřit lžím jako ty. Ale nechci být jako ty. Proč lidi nechápou, že pláč snad nikoho ani nenanaplňuje, vždyť ani nemůže. Je to jen projev vnitřní bolesti a smutku. Proč je smutek jako vodopád dopadající stále ve větším množství?
Řekni mi ty, padlý anděli, proč lámeš křídla mým motýlům? Proč bortíš mé nestabilní základy sebedůvěry? Řekni mi, proč mě chceš zabít?
Padlý anděli s maskovanou tváří... Proč jsi mě naučil milovat a nenaučil jsi mě, jak mám přestat?)