|
Vyšátral jsem tuhle básničku z 12.11. 2009 kterou jsem skládal na melodii jedné písně od Petra Nováka.
 03.07.2025 3 212(2) |
Hledám,
dívku s duší jako zahradou,
kam vítr chodí spát.
Nemám
štěstí, přesto pátrám dál.
najdu ji v tobě? Snad.
A v dálkách
se lesknou hvězdy věčné,
když láká
je kouzlo nebezpečné,
když láká
je k horizontu snést se blíž.
Říkáš,
jak je krásné, když má člověk rád;
když se dělí o svůj svět.
Hlídáš
mé sny, kam chodím štěstí krást,
abych se moh vrátit zpět.
Jsi krásná,
jsi světlo co mi svítí.
Jsi krásná,
jak šperk který se třpytí.
Jsi krásná,
jak krajina, již pokryl sníh.
Tuším chóry znít,
které mé srdce rozezní.
Tebe lásko hledám,
svou naděj´poslední.
Svítání
tě vítá rosou v dlaních,
zem se chvěje pode mnou,
jsi se mnou.
°°°
Držím
tvou ruku pevně, ať tě nesvedou
toulavé oči od mých rtů.
Toužím
být pouhým větrem, dát ti zahrát pár
motýlích koncertů.
O zámcích
polibkem odemčených.
O ptácích
od hnízda odloučených.
O mácích
co krvácí, když rozkvetou.
Chci ti píseň hrát,
jak se chvěji v roztoužení
s dívkou s duší sadem,
kam vítr chodí spát.
Mám tě rád!
A budu. Kdo to změní?
Nech svou dlaň v té mojí hřát
napořád.
dívku s duší jako zahradou,
kam vítr chodí spát.
Nemám
štěstí, přesto pátrám dál.
najdu ji v tobě? Snad.
A v dálkách
se lesknou hvězdy věčné,
když láká
je kouzlo nebezpečné,
když láká
je k horizontu snést se blíž.
Říkáš,
jak je krásné, když má člověk rád;
když se dělí o svůj svět.
Hlídáš
mé sny, kam chodím štěstí krást,
abych se moh vrátit zpět.
Jsi krásná,
jsi světlo co mi svítí.
Jsi krásná,
jak šperk který se třpytí.
Jsi krásná,
jak krajina, již pokryl sníh.
Tuším chóry znít,
které mé srdce rozezní.
Tebe lásko hledám,
svou naděj´poslední.
Svítání
tě vítá rosou v dlaních,
zem se chvěje pode mnou,
jsi se mnou.
°°°
Držím
tvou ruku pevně, ať tě nesvedou
toulavé oči od mých rtů.
Toužím
být pouhým větrem, dát ti zahrát pár
motýlích koncertů.
O zámcích
polibkem odemčených.
O ptácích
od hnízda odloučených.
O mácích
co krvácí, když rozkvetou.
Chci ti píseň hrát,
jak se chvěji v roztoužení
s dívkou s duší sadem,
kam vítr chodí spát.
Mám tě rád!
A budu. Kdo to změní?
Nech svou dlaň v té mojí hřát
napořád.
Serenáda za rozbřesku : trvalý odkaz
Následující deník autora : Fatalistická
Předchozí deník autora : Ulčácká
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Siggi [16], xdarebak [16], horkosladka.symfonie [13], Opisovatel33 [3]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
