Serenáda za rozbřesku

Hledám,
      dívku s duší jako zahradou,
      kam vítr chodí spát.

Nemám
      štěstí, přesto pátrám dál.
      najdu ji v tobě? Snad.

A v dálkách
      se lesknou hvězdy věčné,
když láká
      je kouzlo nebezpečné,
když láká
      je k horizontu snést se blíž.

Říkáš,
      jak je krásné, když má člověk rád;
      když se dělí o svůj svět.

Hlídáš
      mé sny, kam chodím štěstí krást,
      abych se moh vrátit zpět.

Jsi krásná,
      jsi světlo co mi svítí.
Jsi krásná,
      jak šperk který se třpytí.
Jsi krásná,
      jak krajina, již pokryl sníh.

Tuším chóry znít,
      které mé srdce rozezní.
      Tebe lásko hledám,
      svou naděj´poslední.

Svítání
      tě vítá rosou v dlaních,
      zem se chvěje pode mnou,
      jsi se mnou.

°°°

Držím
      tvou ruku pevně, ať tě nesvedou
      toulavé oči od mých rtů.

Toužím
      být pouhým větrem, dát ti zahrát pár
      motýlích koncertů.

O zámcích
      polibkem odemčených.
O ptácích
      od hnízda odloučených.
O mácích
      co krvácí, když rozkvetou.

Chci ti píseň hrát,
      jak se chvěji v roztoužení
      s dívkou s duší sadem,
      kam vítr chodí spát.

Mám tě rád!
      A budu. Kdo to změní?
      Nech svou dlaň v té mojí hřát
                  napořád.