 28.09.2019 0 920(2) |
Ležím pod zemí
ve studené rakvi
je to asi to co mi patří
mým tělem už prolézají červi
pozitivní na tom je
že už nemám z ničeho nervy
Už mě nic netrápí
a moje oči
rozpouští se v moči
v prach se pomalu mění
i moje kosti
praskají a ztrácejí na velikosti
A na hrob rodina nosí mi květiny
každý rok
přesně v den kdy mám narozeniny
jen tak si na mě vzpomenou
pláčou hlavu mají skloněnou
A já dobře vím že se jednou v jiném těle vrátím
i když se teď rozpadám
a pomalu ztrácím
ve studené rakvi
je to asi to co mi patří
mým tělem už prolézají červi
pozitivní na tom je
že už nemám z ničeho nervy
Už mě nic netrápí
a moje oči
rozpouští se v moči
v prach se pomalu mění
i moje kosti
praskají a ztrácejí na velikosti
A na hrob rodina nosí mi květiny
každý rok
přesně v den kdy mám narozeniny
jen tak si na mě vzpomenou
pláčou hlavu mají skloněnou
A já dobře vím že se jednou v jiném těle vrátím
i když se teď rozpadám
a pomalu ztrácím
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ležím v podzemí : trvalý odkaz
Následující deník autora : Pláč
Předchozí deník autora : Neber si k sobě to robátko
