Magor?

Nemám ráda ty stavy přepracovanosti. Už týden nic nedělám a přesto se stresuji a mám halucinace. Brr. Postavy, záblesky světel, oheň, stíny. Vždycky se leknu a uskočím a vzápětí mi dojde, že tam v tom místě vlastně nic není. Taky znáte ten pocit, kdy makáte od rána do noci a pak vidíte, jak byt ožívá, jak se pohnou kabáty, jak vedle vás někdo stojí, jak se kácí sklenička a přitom je vše nehybné a na svém místě? A vy víte, že jste jen přetažení a potřebujete spát? A co když jste vyspaní, týden odpočíváte (i když máte výčitky kvůli své neschopnosti) a přesto máte stejné halucinace? Je to srandovní. Že? A nejvíc to vystihuje ten pocit, který máte, když čekáte schod a on tam není, nebo naopak schod neočekáváte a on tam je. Takové zvláštní zhoupnutí... Však víte, o čem mluvím...