Hlásím

Hlásím, že šedne modrá obloha
Dešťové kapky útočí
na suchou zem
Ticho se vodě nepodobá,
pole je náhle nepolem.

Hlásím, že v lese (pastva pro oči)
chodí divoženka s oštěpem,
po tlejících listech
Před lidmi nepohne se.


Říkám si, že tě těm vrahům nenechám,
vílo moje.
Obejdu je,
vyhlásím smír
pro lesní svět a přilehlé republiky.

Hlásím, že se mi ztrácí,
ta, již sleduji
po letních lukách Faerie.
Vím, jsou sny, ale jsou i tací,
čarodějové, kteří z jedu zmije
umějí vrátit loňskou chvíli,
i ti se v tvých rysech utopili
a nevědí, že náhle milují.

Hlásím, že ji musím najít,
vzdávám se titulů a zbraní.
Všech umělých ideálů.
V tom chladu se mohu unavit.
Erben mi popřál hodně zdaru,
Andersen nechal hlavu v dlaních

Říkám, že tě budu hledat,
od teď už bez rozkazu
a předvídavých ztrát.
Hromada roztroušených dat
z mé hlavy
se seskupuje v námrazu
a i když nejsi sněhová královna,
vílo moje,
propátrám ledové pláně svojí fantazie