...

Udeř mě na hlavičku
kladivem svého štěstí
a pošli hluboko dolů
a nahoru zpátky
pěstí vlastní něhy.

Buď jako kovář,
jsem tvou podkovou
(snad se ti nevysypu)

Máš poraněnou duši,
ale chci tě i takovou
Se zvukem zipu,
zavíráš mě do rakve
politého tuší,
protože jinak se mě nezbavíš