 02.07.2011 4 957(8) |
Je tak moc špatný, když chce člověk vědět, že je pro někoho důležitý, že má někoho, kdo je zde pro něj.... někoho, kdo ho má fakt upřímně rád?
Potřebuji už najít někoho takového. Abych pravdu řekla nikdy jsem nebyla moc na vztahy. Každý můj vztah začal skřípat už po dvou, třech měsících. Pro mě není ani tak důležitá nějaká ta vážnost soužití dvou lidí, nepotřebuji ani, abych pro druhého byla středem pozornosti, věnoval mi všechen svůj čas...NE!
Chci jen ten krásnej hřejivej pocit, chci aby mě někdo pořádně chlapsky obejmul a já se cítila v bezpečí.
Říka se, že vodnáři vyžadují svobodu, prostor, který věnují sami sobě, těžce nesou autority, příkazy a obloukem se vyhýbají závazků. Je to svatá pravda, přesně taková já jsem a umožňuji polovičce, to stejné, co je důležité pro mě.
Možná jsem měla smůlu na špatný kluky, nebo z nich špatný kluky dělám já, ale pokaždý se z nich stanou žárlivci, kteří mě chtějí mít stále u sebe. Potom se jim začnu vyhýbat, vymlouvat se ze schůzek a takhle to postupuje až ke konci vztahu.
Jenže mě už tyhle krátké známosti nebaví. Vždycky jsem tíhla ke starším mužům a mam nějakej takovej vnitřní pocit, že u nich mě čeká štěstí. Snad budu taky jednou uplně spokojená s člověkem, co bude mít obdobně priority jako já.
Potřebuji už najít někoho takového. Abych pravdu řekla nikdy jsem nebyla moc na vztahy. Každý můj vztah začal skřípat už po dvou, třech měsících. Pro mě není ani tak důležitá nějaká ta vážnost soužití dvou lidí, nepotřebuji ani, abych pro druhého byla středem pozornosti, věnoval mi všechen svůj čas...NE!
Chci jen ten krásnej hřejivej pocit, chci aby mě někdo pořádně chlapsky obejmul a já se cítila v bezpečí.
Říka se, že vodnáři vyžadují svobodu, prostor, který věnují sami sobě, těžce nesou autority, příkazy a obloukem se vyhýbají závazků. Je to svatá pravda, přesně taková já jsem a umožňuji polovičce, to stejné, co je důležité pro mě.
Možná jsem měla smůlu na špatný kluky, nebo z nich špatný kluky dělám já, ale pokaždý se z nich stanou žárlivci, kteří mě chtějí mít stále u sebe. Potom se jim začnu vyhýbat, vymlouvat se ze schůzek a takhle to postupuje až ke konci vztahu.
Jenže mě už tyhle krátké známosti nebaví. Vždycky jsem tíhla ke starším mužům a mam nějakej takovej vnitřní pocit, že u nich mě čeká štěstí. Snad budu taky jednou uplně spokojená s člověkem, co bude mít obdobně priority jako já.
03.07.2011 - 10:01Já si osobně o sobě myslím, že mi nedělá problém otevřít se, svěřovat se, říkat když s něčím nejsem spokojená, ale to stejné čekám i od partnera a když se to po nějaké době nedostaví, vevymámím z něj jeho pocity a potřeby, tak mě to přestává bavit. Asi jde o to překonat nějaký časový úsek a přijít na to, jakým způsobem si rozumět s tím druhým.
Jenže já tohle prostě neumím, čekání a trpělivost nepatří k mým silným stránkám.
Jenže já tohle prostě neumím, čekání a trpělivost nepatří k mým silným stránkám.
02.07.2011 - 22:24To je zajímavé. Třeba to zkoušejí, ale ony je do sebe proniknout nenechají, chtějí si uchovat svou tajuplnost, moc se neotvírat, příliš neukazovat své city a berou to jako obtěžování, jako tyranii a žárlivost. Hm?
Na to, aby se dva lidé poznali, nestačí tři měsíce. Někdy ani tři roky. Na začátku je prostě okouzlení a podle jeho intenzity pak vztah buď pokračuje nebo ne a tím se taky naskýtají další a další možnosti, jak se poznat.
ano, řekl bych, že tě vlastně trápí jen falešná iluze.
Na to, aby se dva lidé poznali, nestačí tři měsíce. Někdy ani tři roky. Na začátku je prostě okouzlení a podle jeho intenzity pak vztah buď pokračuje nebo ne a tím se taky naskýtají další a další možnosti, jak se poznat.
ano, řekl bych, že tě vlastně trápí jen falešná iluze.
02.07.2011 - 21:26Kdyby si lidi víc naslouchali a mluvili spolu o problémech a o tom, co od druhého čekají, bylo by všechno o něco snžší. Perfektním člověkem by mohl být náš partner, ne proto, že se jím narodil ale proto, že se na vztahu pracovalo a bylo jasno, jaké jsou představy obou. V dnešní době mi ale přijde, že se muži nesnaží vnímat svou partnerku, nesnaží se jí poiřádně poznat. Trapí mě to...
02.07.2011 - 18:17Hmm, dodnes si i Puero pohrává s myšlenkou, je-li skutečně láska a vztah ,,s tím pravým" jako lego nebo puzzle. Že prostě tam někde venku je člověk, který je tím kompatabilním dílem, který na mě čeká. Jenže co když ne? Co když těmi díly, které zapadnou, jsou všichni a já jen hledám a hledám a zbytečně? Hmm. Ono těžko moralizovat, když sám mám podobný...ne problém, spíš podobný pocit jako máš ty.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mám ráda muže... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Můj večer
Předchozí deník autora : Jsou představy špatné?
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
ykim [15], Fila [14], panmys [14], HaNina [12], Nina93 [12], Pajalord [11], ESCHATOL [9], Adeline [7]» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
