cirkus

mám pocit, že to zrovna v tuhle chvíli, v tenhle večer nějak nezvládam. jsou tisíce scénářů, jak by to mohlo dopadnout...nevěřim ani jednomu. a čekám na ráno. čekam, co se stane. čekam, že třeba ráno někde mezi ledničkou a hrnky najdu jistotu. že v sobě nebudu muset nic zabíjet. myslim, že už bych tu pak nebyla já. jen člověk nosící moje jméno.

a věci se vyvíjí dost podivně. jsem zmatená, s hlavou popletenou se probouzím i usínám, jen někdy to přebije ještě horší pocit. jo, asi se lituju. chtěla bych s tim přestat. vyčítam si to. neni to dobrý se litovat.

snažim se.

chci začít nanovo. začít líp. ale teď ještě nemůžu. nemam všechno dořešený. neni to uzavřený. pracuju na tom, abych v tom měla jasno. protože to chci změnit. chci změnit sebe. stihnout věci, co sem za celej rok a možná dýl nestihla. a zároveň si uvědomuju, že si to teď maluju v hrozně křiklavejch barvách, ale něco ve mně tomu asi věří. a to něco si opečovávám...dávám tomu naději