|
|
spousta lidi rika jak si behem sportu nebo nakych jinych fyzickych aktivit cisti mysl. zjistila sem, ze to mam uplne naopak. protoze me v tu chvili napadaji tisice veci, kterymi si zamotam hlavu. snazim se momentalne k necemu dojit. k nejakymu zaveru. nebo mozna i k nejakymu konkretnimu bodu tady na svete. snazim se odpoutat od citu. nezvladam je. veci nevychazi podle toho, jak jsem to predpokladala a neumim na to nejak citove reagovat..pripadam si zasekla v bode. porad ve stejny dire odkud obcas natahnu ruku pryc...a chvili mi pripada ze sem to dokazala...ze sem pryc..ale je to jako sen..protoze me to vsechno vraci zase zpatky tam...chci v nejblizsich dnech udelat par veci, co mi pomuzou urcit smer. a treba me dostanou z ty diry.
chci tomu verit.
chci tomu verit.
07.09.2009 09:38
uplne se s tvym dilem stotoznuju.....
obcas mam pocit,ze je to pryc, ale pak prijde okamzk,k dy si prijdu jeste ve vetsich srackach, nez sem byla predtim...
obcas mam pocit,ze je to pryc, ale pak prijde okamzk,k dy si prijdu jeste ve vetsich srackach, nez sem byla predtim...
23.08.2009 15:14
Z tý díry jsem se nevyhrabala doteď a dost mě to štve. A to o to víc, že pár příležitostí, jak to dokázat, jsem měla. Jenže jsem je prošvihla. Proč mám někdy pocit, že rozhodnutí, které v danou chvíli učřiním se mi jeví jako nejlepší a až s odstupem času zjistím, že to byla chyba? Jestli bych se já od něčeho ráda odreagovala, tak právě od tohodle pocitu... Taky bych ráda našla svůj směr.
Držím ti tedy palce, snad se ti to podaří.
Držím ti tedy palce, snad se ti to podaří.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.