první a poslední báseň věnovaná tobě

a přece ještě teď...

"A ty někoho máš?" "Ne, ale o někom sním."

...jenže stejně neumim dokonale malovat...

Další smuténková...protože jinak to v poslední době neumím. Snad někdy příště...

"imaginárno"

Dvě kratší se stejným názvem. Z náhlé inspirace

Protože tu knížku mám ráda a Holdena chápu...protože chci....protože proto...

krátce...na víc dnes nemám...

Je taková...nevím, nerozumím jí.

...úleva, velká úleva...

O jednom večeru, pocitech, o Tobě a o tom, že jsem to zase zkazila...Ale já prostě jinak hrát neumím.

Občas se vše zkazí jedinou větou, a někdy naopak pomůže...

To jsou ty choré mysli...

Pravda tě naučí vážit si lži.

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo. (Jean Dutourd)

Věnováno všem, kteří po něčem touží. Není to o lásce, spíš v metaforách o touze po vysněném životě...

Možná zpověď mé lehce poblázněné hlavy...a možná taky nic.