Psavec : velmi milé. Děkuji.

wojta: Psavec: Pajalord: oslov radek: Dandy: Díky..

Sverakk: tak to by mě opravdu s tou klinickou smrtí zajímalo, byla bych moc ráda pokud o tom chceš něco blíž napsat. Tyhle věci mě zajímají dlouho z určitého vlastního prožitku něčeho.

denisa: tak samozřejmě že máš pravdu... mám zkušenost s klinickou smrtí a o ní zase někdy jindy...

Tak neváhej.

To jsi slyšel v parlamentu.

Za horizontem událostí tvého klína
stává se z tvé nevinnosti moje vina. HM...ZVLÁŠTNÍ .)

psavec: možná že smrt je právě ten most víš.) od sebe neutečem patří k nám

sverakk : no neřekla bych že po smrti bude ticho v tom si moc jistá nejsem, ví to jen ti kdo už tu nejsou co tam vlastně je.

Bezva

Jednoduché jako facka. Beru..... .

Co na to říci? Chválit nemohu, hanět nechci. Asi tak .... .

Pravda povedené

To by mohla použít nějaká politická strana na kampaň

zaseja: Psavec: Dandy: Díky

Hezká jarní náladovka.

Jo, je to lepší /sám vidíš, že ano/ , ale pokoušel jsem se o změnu i já sám, jenže jsem s tím ani malinko nepohnul . Chtělo by to asi celé překopat A za toho skřehotálka se omlouvám.
Mé dílo je Ti plně k dispozici, trhej a nič, co zasloužím. Vojta.

wojta: máš pravdu, zkrátil jsem to, nic to ale nemění na mém hodnocení tvého díla

Á, pán je urážlivý.... . Nesežral jsem všechnu moudrost Světa, ale je to myšleno, jako podpora Tvé tvorby, nikterak jinak.
Největší cenzor by měl být stejně autor sám. Vylepšovat, být stále nespokojen, jako sportovec bojovat stále více a dále.

Milý Skřehotálku /kekebreke/, máš svou i když trochu drsnou pravdu, za kterou Ti dík / i ostatním /, ale právě proto jsou ty dvě strany mince- autor a kritik, které se prolínají v neustálém jsoucnu bytí a zápasí o pozornost čtenáře.