No, být "smuténkujícím autorem", tak po přečtení této úvahy upadnu do hlubokých depresí :-( . Naštěstí je tu komentář od Mannaz... a naštěstí pro mě láska není iluze.

Ten kostel znam... Ty znas staropacke hory?

Nicmene vybral jsem si toto dilo cilene. Mozna neni klenotem poezie ale tak nejak prijeme z toho beha mraz po zadech - mam pocit citu a to se mi libi

Severáku víš, že si tě vážím jako člověka, nicméně rýmy typu vlásky lásky lze směle nazvat popravou poezie. Slova spatne citelna viz kratoucky urcite dilu nepridaji. Abys nerekl ze jen karam - celkem hezky drzi formu a melodii

Krásné...

DDD: To jsi vyjádřil krásně a přesně... :-) ... jsou to chvilky, dojmy z přítomného okamžiku. Děkuju Ti... I Tvoje básně na mě působí jako okamžiky - ty, ze kterých se skládá věčnost. Ty, které v sobě nosíme už navždycky...

Hm, já moc nemám ráda pláč nad rozlitým mlékem a fňukání že bývávalo lépe, je to jen neschopnost se ztotožnit se současnou situací a neschopnost vnímat změnu, já třeba ani nesnáším výrok o tom že dřívější mládež bývala jiná, to když mi řekli ve škole tak se mi otevírala kudla v kapse, je přece taková jakou jsme si ji vychovali, my jsme také jiní a větička o tom že se k nám okolí chová tak jak mu dovolíme je stoprocentně pravdivá, a ještě moje poslední věta v jedné z posledních mých básniček: " A jestli vás nikdo nemá rád, tak si za to můžete sami. "...dík za rozběhnutí myšlenek do dnešního dne, malinko jsem v komentu odbočila

:-) Parádní.

Tohle je rozumná kalkulace. A právě ten rozum ve věcech citových roli vedlejší roli. A bolest je bolestí, i když víme, že se to přece dalo čekat, že tak to na světě chodí.
Ale zaplať pánbůh, takto to funguje i u radosti, u bláznivé extáze ze zamilovanosti a milování - užíváme si ho a už se předem netřeseme strachy, nekalkulujeme o konečnosti toho našeho štěstí. A to je snad dobře ne? Cítit se má aktuálně :-)
A rozum pak nechápe, jak jen jsme mohli :-D

mě zaujalo téma, protože mi při něm běhá mráz po zádech jako ze současné situace ve světě, ihned po přečtení jsem si to dala do souvislosti, je to dobrá báseň, nejen přírodní katastrofy mohou obrátit svět vzhůru nohama a prostředek básně je beznaděj, začátek vytváří hrozivé obrazy a závěr tu hrůzu dokresluje...jako po řádění živlů

Dokážeš v několika slovech na chvilku zastavit čas. Ta chvilka pak zůstává v té básni. Je to taková její duše. Nevím, jestli jsem to vyjádřil úplně správně, ale takhle to na mě působí :-)

Moc hezký, barevný obrázky. Občas mi tam něco rytmicky přečnívá. To "tma s vzteklým syčením" je vážně dobrej jazykolam :-) Líbí se mi. Jako bych to viděl :-)

vanovaso: Děkuju :-)

Máta: Orionka: mě tedy ten děj zase tak na hlavu nepřišel, protože já pár lidí, co takhle jednají znám :D to byste holky teprve třískaly hlavou o zeď :D nicméně z "normálního" hlediska vám dávám za pravdu..

Souhlasím se Zamilou, myšlenku to má velice pěknou. :-) Jinak, já věřím, že smysl života si člověk musí určit sám. Obdivování a tvorba "zázraků" přírody (naše vlastní těla jsou určitě také "zázraky přírody", další se ukazují třeba v matematice, vzpomeňme jen krásu Mandelbrotovy množiny) jsou dobrý smysl života, ale smysl života nemusí být individuální - mlynář v minulosti mohl mít za smysl života zajistit, aby všichni v obci měli co jíst (tzn. aby jim pekař měl z čeho upéci chleba) a to byl dobrý smysl života!

vanovaso: Amelie M.: děkuji, jsem ráda, že se líbí :-)

Když to tak čtu, tak úplně vidím ty naše puberťáky, někdy právě tak vzteklé..
No a to ani já potom nejsem zrovna v rovnováze...:))
Takže chápu:)

No jo, asi ještě nepřišel ten pravý. Je to moc hezky napsané, prostě ze života... Myslím, že nejedna žena by se v ní našla.

To je milé:)

Mňo... přiznám se chtěla jsem se podívat, k čemu že to patří ten Oriončin komentář a musím jí chtě nechtě dát za pravdu.
Napsané to není zas až tak špatně, to rozhodně ne. Jen příběh jako takový značně pokulhává, chování postav postrádá sebemenší logiku. Jejímu "příteli" nevadilo, že se jaksi stará jako "společnice" i o další "klienty"? Jak si mohl být vůbec jistý, že je to dítě jeho? A ač to brali oba jako vztah, on jí za její postelové služby stále platil?! To je trošku... ech...no nic... Opravdu si myslíš, že by z toho byl jakejkoliv normální chlap tak opupínkovanej a že by ji neposlal do háje? A její velkej bráška... nevím, kdyby dělala cokoliv jinýho, ale při tomhle?
Jediný použitelný úkaz mi tu přijde ten čtyřúhelník, z toho by sedala vytěžit zajímavá životní fraška, ovšem napsaná s pořádnou nadsázkou a s humorem (a bez šlapky!), ne s pokusem o drama, které ale příliš nefunguje, takže stejně jako fraška působí, ač to jistě nebylo záměrem.
No a pokus o zvrat na konci... opět postrádá logiku, postrádá ukotvení v příběhu. Působí na mě neuvěřitelně uměle. Ve stylu: Pokusim se ten slaďák nějak okořenit, nějakou tou tragédií, tak si tam prostě bez nějaké příčiny umře. Ale nefunguje to. Bohužel. Protože tak nefunguje normální svět, natož ten literární.
Takže rada na závěr: Nesnaž se v povídce řešit kdoví jak složité dějové linky a vztahy, to nech do románů. V jednoduchosti je krása. A hlavně přemýšlej nad chováním postav, velmi hluboce... pokud možno. Zeptej se sama sebe, jestli by sis dokázala představit člověka, který se zachoval tak, jako tvé postavy. Já osobně tedy ne.

Vážně skvělý, čím dál víc se mi líbí tvoje básně)