Ailin: Děkuji :)
Jednou se mi zdálo, že jsem byla v davu lidí a zahlédla jsem kohosi, o kom jsem věděla, že ke mně "patří". Věděla jsem, že mi bylo dovoleno ho zahlédnout, vědět, že je, ale nemůžu s ním teď být. A jindy se mi zdálo, že s ním žiju - byl to nepopsatelný pocit jistoty, bezpečí. Byla jsem sama sebou, věděla jsem, že dokážu žít i bez něho, ale právě o tom to bylo...
Jednou se mi zdálo, že jsem byla v davu lidí a zahlédla jsem kohosi, o kom jsem věděla, že ke mně "patří". Věděla jsem, že mi bylo dovoleno ho zahlédnout, vědět, že je, ale nemůžu s ním teď být. A jindy se mi zdálo, že s ním žiju - byl to nepopsatelný pocit jistoty, bezpečí. Byla jsem sama sebou, věděla jsem, že dokážu žít i bez něho, ale právě o tom to bylo...
Lenča: Asi jsem tehdy měla nějaké "egyptské" období... asi taky stesk po čemsi z minulosti, a taky po Atonovi :)
Ta je nádherná :) O to víc se mi líbí, že mám slabost pro Egypt.
A proč Tvé slzy míří zrovna do Egypta, smím-li se zeptat?
A proč Tvé slzy míří zrovna do Egypta, smím-li se zeptat?
Lenča: To já taky, ale ve dvou!:-D
Takže teď vlastně žiju jako hrdina...:-(
Takže teď vlastně žiju jako hrdina...:-(
druhá polovina básně se mi líbí.. ta první mi trošku skřípe, co se rytmu týká.. a hodně mi tam nesedí slovo "vyryly".. nicméně, myšlenka, která se táhne básní, mě zaujala..
Na povídku je to trochu krátký. Ale souhlasím - je fajn nenechat se srazit na kolena a poučit se. Člověk zjišťuje, jak je doopravdy uvnitř silný. Vlastně je to od života fajn, že nás takhle pošťuchuje :)
shane: To mě fakt těší, že jsem Tě rozbrečela smíchy :) A díky za krásné verše :)
shane: Já se pořád ještě občas ráda bojím... :) Třeba při bouřce .)
Lenča: No já slzel zrovna před chvilkou, smíchy! Četl jsem pokračování Tvého románu...:-)))
Slza je perla, co se skrývá
za hradbou něžných dlouhých řas,
někdy symbolem smutku bývá,
jindy zas značí štěstí čas.
Někdy svou existenci tají,,
jindy je světu na odiv,
jednou se cítíš jako v Ráji,
jindy znáš smutek spadlých slív...
:-)
Slza je perla, co se skrývá
za hradbou něžných dlouhých řas,
někdy symbolem smutku bývá,
jindy zas značí štěstí čas.
Někdy svou existenci tají,,
jindy je světu na odiv,
jednou se cítíš jako v Ráji,
jindy znáš smutek spadlých slív...
:-)
Nebyli jste na svůj věk nějak lekavý?:-)))
Zajímavý pokus vyjádřit věčné dilema, zda se otevřít a prozradit hloubku svého srdce nebo zůstat skryt za svými uměle vytvořenými zdmi...:-)
Slavo B: Nezoufe! Na počátku veršotepárny píšou, že redakce vyřadí jen ty příspěvky, co mají méně než tři zadaná slova. Takže jsi tam s č.39 a máš nejvíc hlasů v sekci triolet 1d...:-)
shane: ajaj, jsem to v tom přepisování přepsal tak, že jsem je někde ztratil :)

