krásná

:-), dobrý

.. do svých básní příjemně vkládáš životní moudra.. líbí se mi

umíš vykreslit atmosféru.. moc pěkné

annaav: Díky za komentář.

Útočně to neberu (korelace neznamená kauzalitu, žejo) a ráda se pokusím svou volbu stylistických prostředků osvětlit. Je ovšem třeba poznamenat, že dílo si hleÚtočně to neberu (korelace neznamená kauzalitu, žejo) a ráda se pokusím svou volbu stylistických prostředků osvětlit. Je ovšem třeba poznamenat, že dílo si hledá čtenáře, a ne každého osloví. Ráda bych tady citovala závěrečnou pasáž ze Stehlíka od D. Tartt, ale jsem ve vlaku, a knihu u sebe nemám. Pokud chceš, můžeš si ji dohledat.

Češtinu, angličtinu a latinu kombinuju, protože se s nimi každý den setkávám a inspiraci čerpám právě ze svého každodenního života. Některé myšlenky přicházejí v jednom, některé v jiném jazyce. Některé se do jazyka jiného přeložit nedají, některé ano (byť, vzhledem k odlišnému kulturnímu pozadí obou jazyků, poněkud nepřesně.)
Také nevím, proč by mělo vadit, že latina je "mrtvý" jazyk. Čeština už taky byla na vymření, a řekla bych, že vzhledem k množství písemností, studentů klasické filologie a odborné latinské terminologie ve všech oborech zná dnes daleko více lidí základy latiny, než třeba češtiny. Jako bývalá lingua franca Římského impéria má bohaté kulturní pozadí - a to nepočítám pozdější konotace středověkého písemnictví.
Taky zní moc hezky.

Podle Sapir-Whorfovy hypotézy (hypotézy! Nejedná se o fakt.) existuje vztah mezi tvary našich myšlenek a tvary našich slov. Stavět z nich jako z kostek na koberečku experimentální tvorby mě baví.

Na začátku tvrdím, že neumím psát osobní básně. To se dá pochopit dvěma způsoby. Buď "nejsem schopná psát osobní básně" nebo "nejsem dobrá v psaní osobních básní" - druhou interpretaci z tvého pohledu nesrozumitelnost tohoto díla potvrzuje. Nicméně, básník nemusí vždycky mluvit pravdu.

Čárky nepíšu, stejně jako nepoužívám velká písmena. Nevedu čtenáře ke "správné" interpretaci dvoj(či více)smyslného výroku. Ať si sám zvolí, co si myslí. (To je kus metahemeralismu, nebo taky doslovně dotažená postmoderna.) Takže v odpovědi na tvou otázku, jak se rozhoduju kam dám/nedám čárku - docela jednoduše. Nedám ji tam.

Co se významu týče, je to experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne. Tímhle způsobem jsem je dala dohromady, a teď je můžu zpětně třídit, nebo sledovat, jak by mohly interagovat jedna z druhou, nejen v mé mysli, ale i v myslích jiných lidí - čtenářů.

Báseň jsem editovala asi 15 minut. Možná víc, byla jsem si mezitím uvařit kafe.

Na konec jsem chtěla hodit nějakou deep otázku, třeba: musí mít báseň smysl? Narativ? Nakolik je autorova interpretace nadřazená té čtenářově? Je vůbec?
Ale ono by to asi bylo zbytečné.

Díky za komentář. Potěšil by mě asi víc, kdyby se vztahoval k obsahu, ale tough tittiesdá čtenáře, a ne každého osloví. Ráda bych tady citovala závěrečnou pasáž ze Stehlíka od D. Tartt, ale jsem ve vlaku, a knihu u sebe nemám. Pokud chceš, můžeš si ji dohledat.

Češtinu, angličtinu a latinu kombinuju, protože se s nimi každý den setkávám a inspiraci čerpám právě ze svého každodenního života. Některé myšlenky přicházejí v jednom, některé v jiném jazyce. Některé se do jazyka jiného přeložit nedají, některé ano (byť, vzhledem k odlišnému kulturnímu pozadí obou jazyků, poněkud nepřesně.)
Také nevím, proč by mělo vadit, že latina je "mrtvý" jazyk. Čeština už taky byla na vymření, a řekla bych, že vzhledem k množství písemností, studentů klasické filologie a odborné latinské terminologie ve všech oborech zná dnes daleko více lidí základy latiny, než třeba češtiny. Jako bývalá lingua franca Římského impéria má bohaté kulturní pozadí - a to nepočítám pozdější konotace středověkého písemnictví.
Taky zní moc hezky.

Podle Sapir-Whorfovy hypotézy (hypotézy! Nejedná se o fakt.) existuje vztah mezi tvary našich myšlenek a tvary našich slov. Stavět z nich jako z kostek na koberečku experimentální tvorby mě baví.

Na začátku tvrdím, že neumím psát osobní básně. To se dá pochopit dvěma způsoby. Buď "nejsem schopná psát osobní básně" nebo "nejsem dobrá v psaní osobních básní" - druhou interpretaci z tvého pohledu nesrozumitelnost tohoto díla potvrzuje. Nicméně, básník nemusí vždycky mluvit pravdu.

Čárky nepíšu, stejně jako nepoužívám velká písmena. Nevedu čtenáře ke "správné" interpretaci dvoj(či více)smyslného výroku. Ať si sám zvolí, co si myslí. (To je kus metahemeralismu, nebo taky doslovně dotažená postmoderna.) Takže v odpovědi na tvou otázku, jak se rozhoduju kam dám/nedám čárku - docela jednoduše. Nedám ji tam.

Co se významu týče, je to experimentální stavebnice z věcí, které se mi staly a z myšlenek, které mě napadly během tohoto týdne. Tímhle způsobem jsem je dala dohromady, a teď je můžu zpětně třídit, nebo sledovat, jak by mohly interagovat jedna z druhou, nejen v mé mysli, ale i v myslích jiných lidí - čtenářů.

Báseň jsem editovala asi 15 minut. Možná víc, byla jsem si mezitím uvařit kafe.

Na konec jsem chtěla hodit nějakou deep otázku, třeba: musí mít báseň smysl? Narativ? Nakolik je autorova interpretace nadřazená té čtenářově? Je vůbec?
Ale ono by to asi bylo zbytečné.

Díky za komentář. Potěšil by mě asi víc, kdyby se vztahoval k obsahu, ale tough titties.

Přečetl jsem si to včera, přečetl jsem to dneska - kvůli odstupu - a stejně tomu nerozumim.

Stylově mě báseň nijak neoslovila, spíše zarazila, když jsem si všiml jak kostrbatě kombinuješ český, anglický a jinak už docela mrtvý latinský jazyk. Proč? - A hlavně proč u všech všady vůbec kombinuješ češtinu a angličtinu, fuj... :(

Taky na začátku tvrdíš, že neumíš psát osobní básně, ale přijde mi, jako bys ji teď vlastně psala velmi osobně, což ještě umocňuješ komentáři v textu, ale neujasnila sis o čem vlastně báseň je a nebo ji prostě ani zbla nerozumím.

Stylisticky vůbec nechápu jak se rozhoduješ kam dáš/nedáš čárku - kdyby to nebyla jenom na konci řádku, prosím, ale na mnoha místech ti chybí i uprostřed - prostě jako kdybys báseň napsala rovnou sem na psance, ani si jí nepřečetla a klikla na odeslat, jinými slovy, jako bys ji odflákla ;) I kdyby to bylo pásmo a prostě jsi myšlenky psala jen tak jak tě napadnou, neomlouvá to, že sis to po sobě nepřečetla, jsi svou vlastní editorkou.

Neber to prosím nijak útočně, snažím se jenom vysvětlit, proč se konkrétně mně báseň nelíbí nebo resp. ji nerozumím (asi) ;)

DDD: To se stane... ;-)

Jééé, neumím česky! Připomněly :-)

DDD: Díky za takové přijetí. A ty poletující "učební pomůcky" mě pobavily. Třeba je to pokus o simulovaci toho urychlovače. :-D

Teté: Moc děkuju :-)

pekné

A42: Díky moc.

Vracím se sem po delší době a první co čtu a poslouchám je nádherná kombinace. Budu mít asi vysoká očekávání při dalším čtení, nasadil jsi vysokou laťku. :-) Příjemný zážitek

Různě poletující částice mi silně připoměly mojí třídu, ve které uklízečka neustále zoufale řeší, co je ještě učební pomůcka a co už bordel. Tahle báseň je ale úplně jiná třída. Líbí se mi moc :-)

Parádní, náladová. Moc se mi líbí.

Roztomilé. Je fajn, že zimu nevidíš jako zlou. Zima v bíllém je fajn.

Nejvíc se mi líbí ze zkušenosti vyvozený závěr. Hlavně ta poslední věta.

Amadeo´´: "Vypůjčování" mě vůbec nenapadlo. Teď mě mrzí, že jsem se o tom zmínil. Doufám, že jsem ti nepokazil radost z opravdu krásné básně. Tvé verše čtu moc rád :-)

I hniloba je způsob léčení, tříska v ruce je toho důkazem :-)
A nebo Tříska pod Karlákem?