jo_: Ale druhá šance není almužnou, kterou nám kdosi poskytne, ale výsledkem naší duševní práce, to myšlenka má onu tvůrčí sílu, že změní nás i okolní podmínky, aby došlo ke změně i v našem směřování...

jak to, že prázdno umí být větší než plno? když nevidíš své růžánky, zkus zavřít oči a uvidíš jich všude plno... jsou, možná právě teď odváté větrem slz, ale země je kulatá a vítr je zase jednou přinese zpátky :-)

shane: ach shane, baví mě tvoje verše a moc!

človiček: upřímné díky za tvá slova :-) jsou to přesně ty okamžiky, o kterých píšeš... když se zastavíš v čase a vnímáš všemi smysly...

shane: nejsmutnější je, že opravdu platí, že člověk pozná hodnotu toho, co měl, až když to opravdu ztratí... a život dál běží jak splašený kůň a nedává druhé šance...

Píši "většinou", ne každá mladá žena.

joj, hezké vyznání...

někdy umí být ticho neskutečně hlučné, až rve uši... a jindy ticho hladí... ale nakonec i v tom tichu je slyšet aspoň tep vlastního srdce...

shane, krásné :-) čím horší cesta zdá se býti, čím víc chce vlk sám výti, tím krásnější cíl s objetím víl ;-)

takovej ten pocit, kdy jeden nádech může a taky překoná staletí... takovej ten neskutečně silnej, nikdy neumírající pocit... hezké, cítím, v těch pár slovech je vše..

shane: :-) slova rozmilá, co naději vrátila... vodu do pouští, vláhu, co srdci odpouští...

krásně barevná a krásně plyne... tisíce obrázků jako modlitba, co zbyde..

Jiří Stratil: ó pardon, na základě čeho tato zcela nelogická a velmi pobuřující myšlenka? jakože žena bez manžela a dítěte je ztracená nemohoucí existence neschopná prožívání a užívání? a stará žena pak svou identitu nachází kde? ba ne, považuj prosím za řečnické otázky, nekažme kouzlo básně...

nezapomínej.. jen buď.. nakonec i to všechno "zvláštní" zůstane krásné..

človiček: Musíš se dostat až ke zlatému jádru...

jo, jo, nádherná

jo_:
S úsměvem odvětím: Díky!
Za chválu i za veršíky,
za čas, co Jo_ rozmilá
na mé stránce strávila.

Vrať se o půl roku zpátky,
pod něžnými tvými řádky
báseň má se zrodila,
komentář můj tvořila...

Tys byla mou inspirací,
Músou mou, 'bych pravdu řek,
sluncem, pod nímž stín se ztrácí,
bez ohledu na zítřek...

Jj, asociace bývají pěkné potvůrky a člověk dîky nim pak stvoří věci, nad kterými později jen nevěřícně kroutî hlavou!
Ale:
Není kouře bez ohýnku,
který v duši zahoří,
kdo střívko dostal do vínko,
z toho báseň vytvoří...

Psychoanalytik by možná řekl, že hnůj symbolizuje budoucnost (dává vyrůst novému) a tvé nevědomí Ti tu báseň poslalo do palice, protože příčinou Tvé neurózy je, že nemáš žádný výhled na vlastní budoucnost.
No nic, čtu Junga a asi mi z toho hrabe...

Troskání je super slovo. Líbí se mi. Ještě se k ní vrátím.

Geniální. Z fleku bych podepsal. Myslel jsem, že jsem tomuhle už utekl, ale poslední dobou zjišťuju, že evidentně ne dost daleko. Takže soucítím :-) Skvěle napsaná.