Musím říct, že pár míst je opravdu pěkně popsaných, celkově to příběh má a atmosféru taky, ale něco mi říká, že postupem času to bude ještě lepší :-) ..

Ayla: Díky moc! :-)

Ayla: AndersA: shane: Děkuju za milou návštěvu!

Ayla: jo_: Moc děkuju za krásný komentář!

Pohladilo na duši.., moc krásné.

A venku padá sníh,
v očích nejen odraz vloček
také postojů tvých.
Krystalky v dlaních tají
něžnosti pravdu znají.
v závějích se duše
objímají.

Něžná krása. Díky.

Souhlasím s jo_ a nemám co dodat. Díky.

wow... tohle je hodně moc dobrý... krásný kontrasty a jednoduchý pravdivý shrnutí na závěr... velmi povedená, silná, smutná...

Market30: Díky. ;-)

krásná, něžná.. přiznám se, že mě ten název zprvu lehce odradil, ale nakonec mile překvapil.. nevadí mi ani ty profláknutý rýmy, protože motiv a přiběh básně byl pro mě silnější jak ty shluky písmen.. líbí se mi...

Ostré jako kudla :-), líbí se mi.

parádní obrázek onoho "veselého hororu" :-) a vlastně všechno je, jak býti má, když láska zůstává... hezké...

človiček: baví mě vlny... člověk pak má pocit, že skutečně žije, že hoří a zapaluje.. emoce jsou strůjcem všeho lidského bytí a konání :-)

shane: přeci ti největší umělci tvořili v té největší rozervanosti, z nesilnějších emocí vznikají nejsilnější díla... když tak prostě jenom ses, tak ses... ale k tvorbě je dobrá vášeň, žár a prostě hořet, až téměř shořet... a pak povstát jako Fénix a hořet znova a znova... jinak by to byla nuda :-)

shane: pravdu díš, jen někdy jsou city velmi iracionální a těžko se srdci vysvětluje, že druhou šanci nepotřebuje... :-)

ou, mám husinu a došla mi slova... nádherná, úplně nejvíc, klobouk dolů! hodně mě baví zpěvačka, s jakou energií a prožitkem zpívá.. tohle je opravdu výjimečný kousek, pohlazení pro uši i duši. ve stoje tiše tleskám a skláním se před tvým uměním...

Líbí

hezky hravá i po letech :-)

tohle je dobrý... přiznám se, že na první přečtení neoslnilo, ale díky tomu tekoucímu soplu (což je všeříkající příměr aspoň pro mě :-)) a tomu "a já nemám kapesník a mapám nerozumím" jsem četla znova... a jako ty jo, má to svoji hloubku... a je to smutně pravdivý, že si ty hradby stavíme sami v sobě z vlastních snů a kamení... btw. všechno máme na dosah, jen jde o to, jestli překonáme strach a najdeme odvahu se toho dotknout...