

Miňko: Děkuji, jde o vzkaz. Lidé se bojí dýchání, základu života.


Psavec: Bylo to tak pěkné že jsem místo pochvaly napsal tohle. To Rakovecké údolí je moc krásné a bledulí jetam tisíce i některé pod tím ledem,jezdím tam na kole.


Ze sněhuláka jen mrkev
zbyl co dal si zajíc na snídani.
Bělostné květy sněžene až
dechem větru zacinkají.
V údolí Rakoveckém
vledule pod příkrovem
ledu
Kde potok ševálý svým
korytem.
Koně dva tam v brodu
Ksobě nakloněna dívka
z mladíkem.
Tam kvetla láska z posly jara
v čase jednom
Když les se otevřel
v prostorná luka.
Ptačí zpěv
Tou krásou oněmel
když olší pupeny
slišel pukat.
V křídlech hřivnáčů
se odráželo slunce
však údolím
se nesl chlad.
Slzí tak dvě unce
to nedá se
nedá okoukat
zbyl co dal si zajíc na snídani.
Bělostné květy sněžene až
dechem větru zacinkají.
V údolí Rakoveckém
vledule pod příkrovem
ledu
Kde potok ševálý svým
korytem.
Koně dva tam v brodu
Ksobě nakloněna dívka
z mladíkem.
Tam kvetla láska z posly jara
v čase jednom
Když les se otevřel
v prostorná luka.
Ptačí zpěv
Tou krásou oněmel
když olší pupeny
slišel pukat.
V křídlech hřivnáčů
se odráželo slunce
však údolím
se nesl chlad.
Slzí tak dvě unce
to nedá se
nedá okoukat


Tento veletext jsem zkonzumoval bez aditiv a umělých sladidel. A přece bych vyměnil dvě slova: topinku a pointu. Pointa by tak byla s vajíčkem a báseň by končila vzkřem: Topinko!! .... tedy, kdybych byl autor, což nejsem, a proto si za trest umyju zuby.


Pesimizmus ale jasné sdělení někdy kruté skutečnosti. A má formu a zaujme . Díky. Líbí..


Ledy praskají.
hlavy potají
přemítají.
Mír budují.
Národy
kořeny své
trhají.
hlavy potají
přemítají.
Mír budují.
Národy
kořeny své
trhají.