Vyznávat lásku, to ti šlo tedy od mládí dobře. Ani teď nezůstává jedno dívčí oko suché.

Ať zvonky slavnostněji znějí
jako to bývá o Vánocích
všem svojim láskám úsměv přeji
a sobě -
neztratit ani jednu z nich.

Život uprostřed zrcadlového šestistěnu : zbytečnost, ztrnulost, marnost, minulost, budoucnost... a šestá stěna? RADOST!

Poslední sloka nemá chybu! Ta se ti moc povedla.

to je mi líto

dnes uz u nikoho... je to uz davno...

bohužel... ale všechno má svoje ;)

koho? u koho jsi v bezpečí, spirálová melody?

Jestli jsi to neobšlehla z muzikálu, tak ti tu stovku nechám. :-)

Já chci pokračování!!! Lumpe!!! nenávidím ty tvoje nedokončené slohovky!!! Vrr!! Utopím tě v umyvadle!!! Nedám ti vánoční dárek!!!

Naozaj krásna. Kllobúk dole. :)

Tiež mávam podobné pocity, ale až tvoja báseň im dala meno... "špirálová melanchólia" - odteraz to budem nazývať tak. ;)
Pekná básnička !!!

když je člověk účastníkem takového stavu v životě, je to docela hodně ožehavé....děkuji za komentáře...

jo, jo, a netrvalo dlouho, zbalila to prádlo, tím to zvadlo.

:D

no nevím...ten nápad se mi líbí...osobně bych se vykašlala na rytmy a podobné intelektuální stavy...;)

Je to krásně zpracované velmi ožehavé téma, mě, nedávno, velice známé.

Ač je to často neznámá,
všechno smysl prý svůj má
a jako olovo se mění v zlatý kov,
tak nové paprsky září ze všech tvých slov:-)

:-))..krásná ..milá..prostě vánoční..

pekne... ale jakekoliv "mamince" srovnavam (ac nechci) se seifertem... a ten je nedosazitelny... :)
ale pekne.. to ne ze ne...