:D:D:D...uvahu...omg..

je to skvely...plny myslenek..plny lasky..

jeerrrr...to se ti povedlo..takovy vyznani sem dlouho necetla...

Teď nemůžu dýchat, nemůžu se smát,...to zni tak zoufale, ... tohle presne znam a neni to vubec dobry...ale treba bude, co ty vis..
preju hodne stesti..ve vsem..

HezkyXD

SkvělýXD

hodne dobry text!

to je nádherné!!!!
a lucerna..... ta svítí!!!

krásně dojemné:-)

..co říci..snad jen , že v každém okamžiku života nastanou události, které by se mohly stát..ale nestanou..kouzelné chvilečky minou bez povšimnutí..
..a pak ..ruka osudu..náhle změní celičký vesmír..

pro jasmín mám též slabost :D

daleko od dětí.... a k modrosti ještě dál...

/dobra grafika/

je rozkošná... líbí...

Ji miluješ, to je fajn, že mi nepřijdeš s ní na svatbu, že se nestydíš.

Ta výtka s tím otcem je trefná. Také jsem se vtom ztratil. Stále to vypadalo, že bojoval na straně svého otce, za špatného krále, ale proč by pak zabíjel svého otce vlastní rukou?
Jinak k příběhu jako takovému. Zajímavé, ale neumím si moc představit bitvu, ve které by zůstal jen jeden raněný, ještě ležet na zemi. Ale to je jedno, v hlavě se člověku v takové situaci jistě odehrává mnoho věcí a okolí nevnímá. Spíše mi nesedí to zasazení do historie. Ono to vypráví spíše o dnešních lidech. Ti chtějí zemřít se ctí a jsou zklamaní, když se jim to nepovede a nadávají na vyšší moc, na tu Madonu, jak jí máš tady. Ale lidé v dřívější době byly silně věřící. Nešli by bojovat kdyby ve svého Boha nevěřili. A i když už šli na smrt a zázrakem přežili. Neptali se proč, ale vstali, poděkovali Bohu a šli dál. Takoví lidé byli. Já je neznal, ale znám trochu historie a v různých bájích se toho dovíš spousty. Proto mi tento příběh přijde, jako bys vzala někoho z jednadvacátého století a hodila do osmnáctého na bitevní pole s mečem v ruce. V podobném tématu bych očekával více retrospekce, abych mohl být více vtažen, ale tady bohužel nevidím nic moc retrospektivního, ač je zřejmé, že se nejedná o bitvu jednadvacátého století.

A tohle je typická ukázka tvého stylu. Dobrý námět, ale naprosto nerozvedený. Ty svého čtenáře necháš jen olíznout smetanu, ten se těší, že pak přijde krém, pak poleva až konečně samotné těsto, ale u tebe se málokdy dostaneme vůbec k polevě. Tady to není ani krém. Už je mi to téměř k pousmání. Velice zajímavý styl, ale opravdu mi to přijde jak výtahy vystřižené z nějakého rozjetého příběhu.
Tady ještě jen vytknu jednu věc. Slovní spojení - Kolaborovat s nepřítelem - je v podstatě nelogické. Kolaborant je ten, který vědomě spolupracuje s nepřítelem. Až spoluprací, tedy zradou, se stává kolaborantem. Kolaborovat není sloveso, které se dá použít v takovéto spojitosti, snad jen jako samostatně stojící člen by dávalo smysl. Navíc kolaborantem se označovali lidé, kteří spolupracovali s nepřítelem, s nikým jiným to být nemohlo, jinak by nebyl kolaborant. Takže i ta část s nepřítelem je hloupá. Buďto spolupracovat s nepřítelem, nebo jen jednoduše kolaborovat. Ale určitě ne kolaborovat s nepřítelem. Navíc ještě jedna výtka. Bohužel nepíšeš století, ve kterém se příběh udává, ale zřejmě je to někdy, kdy Francie byla ve válce. Nechci zcela lhát, ale mám za to, že ve Francii se za velezradu, čímž kolaborace je, trest smrti uděloval. Takže úvahy těch dvou vojáků, že kolaborovat by zasluhovalo smrt je také docela zvláštní, když za to smrt je. Ale to jsou jen mé postřehy... ;)...

Opravdu je to zvláštní. V tomhle příběhu mi schází trochu lepší popis té samotné lampy, její účel. Kde se vzala, co znamená. Vím jen, že z ní svítí modré světlo, a že do ní Jerome vlezl? Že ho lampa vtáhla? Příběh pěkný, ale na mě až moc fantaskní. Moc neskutečných a nevysvětlených věcí v jednom příběhu. V podstatě mohu říct. Že to nechápu. Jediné co mě napadlo je, že ta laserová lampa s city a emocemi je něco podobného jako pandořina skříňka, akorát zcela opačně. Ta schovávala vše zlé, aby to nezničilo to dobré na světě, kdežto tahle lampa ukrývá to dobré, aby to zlo nevymítilo zcela ze světa. To jediné mě napadlo, jinak postrádám lecjakou pointu, nějaký skrytý jinotaj...

No nevím tedy. Pro mě tenhle příběh poměrně dost slabý a ucházející. Taková růžová knihovna, akorát s nedobrým koncem. Skoro telenovela v literatuře. Příběh o rozchodu dvou milenců, který nepřinesl nic nového, ani žádné originální zpracování. Omlouvám se, ale tohle bych označil za brak ve tvé tvorbě, která je jinak na úplně jiné úrovni, tedy alespoň dle mého názoru...

Zajímavé, vím, že už jsem to četl a myslím, že jsem to někde i komentoval, ale na psancích to dle všeho nebylo. Že by saspi? Kdo ví, ale jistě se nebudu opakovat... =)... někde se ten komentář objeví... protože já vím, že existuje.

Přítel co zradí, není přítel. Je pak jen na tobě, aby jsi se sama sebe zeptala, kde jsi udělala chybu, že jsi si to myslela? Ale poradil bych ti asi jen jedno. Pro jistotu si zavírej okno a dávej pozor, kam až zvuk tvého hlasu doléhá...