|
(P.)- 12.9.2008
 13.09.2008 5 1519(19) 0 |
Ve stínech stromů odplýval můj žal,
slova šla lehce,
jak bys léta mě znal
a mráz mojí duše v pramíncích tál,
každičkou větou
jak bys mě přikrýval..
Už nechci hned hořet,
stačí mi jen chvilku tát,
svou důvěrou jsem ti blíž,
než kdy vůbec můžu stát...
Tak tiše jen dál mě veď
hladinou našich slov,
mou duší chvilku leť,
nechci být hned žhavý kov!
Mám už dost větrných smrští
a náhlých explozí,
hledám klidné dny příští,
po nichž nic nemrzí.
Díky za klidnou chvíli,
za chvíli půlnoční,
snad i ty slyšíš akord,
jímž naše setkání zní.....
P.S.: Možná je to tak a... možná není,
snad jen strach na mě zuby cení(?)
Zohýbaná z minulých dní,
lekám se všeho, co v a-moll zní...
slova šla lehce,
jak bys léta mě znal
a mráz mojí duše v pramíncích tál,
každičkou větou
jak bys mě přikrýval..
Už nechci hned hořet,
stačí mi jen chvilku tát,
svou důvěrou jsem ti blíž,
než kdy vůbec můžu stát...
Tak tiše jen dál mě veď
hladinou našich slov,
mou duší chvilku leť,
nechci být hned žhavý kov!
Mám už dost větrných smrští
a náhlých explozí,
hledám klidné dny příští,
po nichž nic nemrzí.
Díky za klidnou chvíli,
za chvíli půlnoční,
snad i ty slyšíš akord,
jímž naše setkání zní.....
P.S.: Možná je to tak a... možná není,
snad jen strach na mě zuby cení(?)
Zohýbaná z minulých dní,
lekám se všeho, co v a-moll zní...
23.09.2008 - 08:05a-moll...nejhříšnější tónina...;) mám ji moc ráda...libě zvučí...
básnička je příjemná klasika...*
básnička je příjemná klasika...*
14.09.2008 - 10:28Tak spatřil jsem tě v noci bílé,
poslední jsi kapitola
do níž notalgické chvíle
u pustého psány mola
mlhavé vsunuly cíle,
kámen v moři, marná kola
poslední jsi kapitola
do níž notalgické chvíle
u pustého psány mola
mlhavé vsunuly cíle,
kámen v moři, marná kola
14.09.2008 - 09:01Ty pocity, to je vážně dar si to vychutnat.Je tam cítit naděje, touha vyjít až nahohu.Líbí.
13.09.2008 - 19:19Líbí se mi to. Je vidět, že jsi ještě plná svých pocitů a to tě velmi autorsky nabíjí. Všechno zlé je k něčemu dobré, že?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Půlnoční akord : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tlukot časů
Předchozí dílo autora : Jde se dál...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sarazin [18], milancholik [17], saly89 [17], CDStrojvedouci [15], BrS [14], dilada [12], Dark [9], Vorejs [8], tomaskral [5], Šťáňa [4], lll.5222 [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
