Půlnoční akord

Ve stínech stromů odplýval můj žal,
slova šla lehce,
jak bys léta mě znal
a mráz mojí duše v pramíncích tál,
každičkou větou
jak bys mě přikrýval..

Už nechci hned hořet,
stačí mi jen chvilku tát,
svou důvěrou jsem ti blíž,
než kdy vůbec můžu stát...

Tak tiše jen dál mě veď
hladinou našich slov,
mou duší chvilku leť,
nechci být hned žhavý kov!

Mám už dost větrných smrští
a náhlých explozí,
hledám klidné dny příští,
po nichž nic nemrzí.




Díky za klidnou chvíli,
za chvíli půlnoční,
snad i ty slyšíš akord,
jímž naše setkání zní.....


P.S.: Možná je to tak a... možná není,
snad jen strach na mě zuby cení(?)
Zohýbaná z minulých dní,
lekám se všeho, co v a-moll zní...