Pěkně jsi to poskládal.

Psavec: díky

jo, to znám...muset se tvářit jako kamarád a tomu dole v duchu říkat Ani se nehni!

Básní Ti to bezvadeně.

ze zhulení se nedá dostat, z toho se dá jen vyspat nebo promilovat...v tvém případě ovšem nevím :D

také cítím, když jdu městem, jako bych se na to díval v televizi

Milenky v bikinách, pouhé vzpomínky.

slečinky s košíčky naditými očekáváním...ach, být tak o pár let nerozvážnější, to by se to řádilo

líbí

Kdo volá, bude vyslyšen.

andrew_maxwell: Áno, môže ísť o jeden zo symptómov ale pri takomto ťažkom ochorení už ide o silnú psychózu, ktorá vytvára panický strach.
Ja skôr hovorím o takej neurotickej úzkosti, ktorú môže cítiť aj dieťa alebo hocikto z nás, napr. keď má človek zlé svedomie, môže mať pocit, že ho niekto "videl" alebo keď má človek zvláštne poruchy správania, môže sa cítiť skľučene v spoločnosti lebo je zvyknutý, že naňho ľudia reagujú s odporom. Sorry za esej.

Není to paranoidní schizofrenie, když pozorovaný i pozorující jsou tatáž osoba?

pedvo: jj, díky, opraveno, nějak mi to uteklo

Super, ono sa to spieva samo.

Aká hudba ťa inšpirovala ?

Velmi zdařilá báseň - obsahem, rýmy i rytmem. V posledním verši bych dal zas místo zase, takhle mi to tam nějak zadrhne.

Sasanka: Díky. Budu rád za nápad čím to "jež" nahradit či obejít...

Děkuji

Povedená.

Zajímavá.