Zajímavý :)

nóó tééda!!!
mlčím, a žasnu

Myslím, že základním problémem je poměr mezi přijmutím kyslíku rostlinou při dýchání a vyprodukovaným kyslíkem při fotosyntéze. Tyto dva jevy nejsou v jedné rovině. Rostlina spotřebuje méně kyslíku, než vydá. Myslím, že bylo opomenuto i na temností fázi = tvorba složitých cukrů z CO2 (Zde se ukládá ulhík). Dále je nutno připomenout, že při dýchání přijímají rostli kyslík a vydávají CO2 PLUS H2O, která je způsobilá k dalšímu použití při fotosyntéze, tudíž značnou část kyslíku odebraného při dýchání vrací rostlina ve formě vody, která podléhá hydrolýze vody, při níž vznikají potřebné kationty vodíků a anionty hydroxidů nutné pro redukci dalších koenzymů, jež pomocí posunu elektronů uskutečňují samotný proces fotosyntézy. Zkrátka - v průběhu života rostlina vyprodukuje mnohem více kyslíku, než spotřebuje, nezávisle na poměru uhlíku.

Úžasný příběh. Četla jsem s úsměvem na tváři i s dojetím. Moc se mi líbí poetika celé povídky. Líbí se mi nezvyklá a lyrická přirovnání, atmosféra Prahy, takové, jakou ji mám ráda. A dostala jsem i chuť na nějakou tu uzeninu :-).

Krásna a moc smutná.

Krásná. Posldní sloka je nádherně něžná.

líbí...

black.heart: Jj. Na pár měsíců :)

díky..:)

pěkné Lizz,dokonce jsem si dík tobě vzpomenul na za můj rozhovor s jedním velmi známym a vzdělným pánem na téma odvaha a dětství :)

To je hluboká báseň tleskám

taron: Pikus: někdy jsem taky trochu romantik, díky

Lizzzie: nepřeháněj, díky(-:

no, nevím proč tu neni komentář, mě se to dotklo a to hned z několika důvodů, děkuji za takovou úvahu, jsem ti vděčná za to, že popisuješ to, co já také prožívám a to jsem o nějaký ten pátek starší. Možná už na to nahlížím právě trochu jinak, připomněla jsi mi i moje dětství, ale hlavně dotkla ses toho co považuji za prioritu v každém životě. Lásku. Dítě obklopené milujícími dospělými, tudíž bezstarostné, šťastné, možná trochu rozmazlované. Těžko je dospělému, který toto neprožil, to systematické hýčkání mláděte. Těžko hledá bezpečí ve svém životě když mu nikdy nikdo nedal najevo že je tím jedinečným a milovaným tvorem. A líbí se mi také rozvíjení té myšlenky strachu v dospělosti. A přiznám se ti, dodnes mám chuť běžet, rozběhnout se po rozkvetlé louce s věnečkem na hlavě a běžet až k obzoru a pak válet sudy dolů (-: Dík za úvahu.

V této básni vidím trochu jiný význam, než ostatní co komentovali přede mnou, ale právě to je na poezii to hezké, že si každý najde to své. Pekně napsané..;)

krásná...a nejen proto, že miluji deštivé počasí :-)

Aby člověk mohl psát něco co má mít smysl, musí něco zažít. Takže nakonec díky bohu za to nekonečné hledání a zažívání veškerých strastí..;)

Lössenie Eruzel: jo, jo nevšimla jsem si, dík a dík za vnímání mých básniček, těší mě to

druhá sloka se mi líbí víc, ale vnímám to tápání a nekonečné hledání, ach jo, ale až to všechno najdeme nebudeme mít o čem psát, tak hledejme dále (-:

Přesně tak to v životě chodí. Zdánlivě dvě stejné věcí nebo situace mohou dopadno vždy úplně jinak..:)..Díky, snad se líbila..;)