kmotrov: Taky se nepamatuji, že by u nás byla :))) Nám ale fenka, velká, černá umřela ...

báseň na mě dýchala...fuj a brrr...., cítit neznámé lidské stopy po bytí...člověk totiž ve starých staveních nikdy neví, kdo mu funí za krk, jestli spokojený, nebo...nějaký nešťastník :)
krása :)

taková zamilovaná:)))) fakt

a pěkná.

Pamatuju si i to místo s pobořenou zdí. I ty sochy po stranách schodiště částečně zarostlé, myslím, že tisem :-)

Souhlasím s Taron...super :-)

hezké moc

Já si nepamatuju, žes byla u nás na návštěvě!
Černý pes (od loňska dva černí psi vořeši) hlídají naše stavení, srnec se mi kdysi pásl na zahradě, na poli za plotem divočáci po nocích vyrývají zaorané zbytky kukuřice, čas hospodaří na stodole a chlívu (parkuju tam auta), bydlím v rovině rámované "kopci", hrátky vílí, to budou moje dcery.

Já ti rozumím, podobně vnímám opuštěná místa.

miroslawek: :-)

Kleriska.KX: Děkuju, že se ti to líbilo Kleriško. Něco někde určitě praskne.

klobúk dole, haiku sa asi nikdy nenaučím...

nádherná, jemná...

Tak to je hodně dobrý a působivý...máme taky starý dům a úplně dýchám tu atmosféru...

oslov radek: Táto báseň bola napísaná v čase, kedy sa to celé odohrávalo, a teda odráža moje bezprostredné pocity... Prežívala som nekonečný smútok, zlosť, beznádej a nespravodlivosť. To všetko sa vo mne miešalo. Nechcela som sa nikoho dotknúť, možno je tá báseň jednoducho iba príliš osobná.

Yana: To som nechcela, naozaj... :(

došla mi slova, upřímně obklopila mě tíseň

Severak: Quod licet Iovi, non licet bovi ;)

taron: puero: ManonZarrasu: je také otázkou, zda se jedná o afázii pisatelovu či pokémoní...

Opravdu hezká. :-)

dík za ni, myslím za tu odhodlanost, je to také naděje, jaro se nevzdá

Zamila: taron: senpai: Homér: BorůvkaB: Děkuji, cením si každého komentáře a názoru... opravdu... Děkuji

trochu složitější, no snad jednou? v jiné dimenzi, zajímavé